Hlásím se z cesty po Francii, kdy máme za sebou první destinaci, krásný ostrov Korsiku. Dle mé ženy, která zde byla už potřetí a zcestovala velký kus Evropy, je to nejhezčí evropský ostrov. Možná má pravdu, protože ostrov kombinuje čisté moře, vysoké hory (nejvyšší má kolem 2700 metrů), řadu přírodních zajímavostí, malebná městečka a k tomu všemu je to Francie, tedy země jídlu zaslíbená. Opouštíme Korsiku neradi s vědomím, že jsme řadu zajímavostí neviděli a řadu dobrot neochutnali, ale rovněž s vědomím, že se rádi vrátíme a ostrov více prozkoumáme (zaujal nás 160 kilometrový přechod ostrova, tak třeba za rok?).
Na Korsice jsme strávili 3 dny a stihli jakžtakž projet jen horní polovinu ostrova, tedy neberte výčet gastronomických zajímavostí jako úplný, ale pár produktů typických pro tento ostrov nás skutečně zaujalo. Asi nejvíce jsme byli nadšeni z divokého prasete – sanglier, kterých je prý na ostrově hodně, loví se a můžete je většinou ochutnat buď jako terinu nebo jako hlavní chod – dušené s těstovinami nebo bramborovým pyré. Poslední večer jsme ho měli dušený na pomerančích a jalovci, mňam. Při průjezdu horami jsme volně pobíhající prasata viděli kolem silnice často, ale pak nám bylo řečeno, že se jedná o normální prasata. Z těch jsme mj. ochutnali rovněž terinu a byla fajn.
Další tradiční produkt jsou jedlé kaštany. Stromy obsypané těmito plody jsme v horských oblastech viděli často. Na podzim prý mají i různé festivaly oslavující sklizeň. V této době, kdy ještě není jejich sezóna, se používá hodně kaštanové pyré a mouka z kaštanů pro přípravu dezertů, mňam. Rovněž můžete popít pálenku kaštanů nebo likér. Kromě kaštanového likéru, který na mě byl už moc sladký, jsme ochutnali ještě myrtový likér (pila ho spousta lidí kolem, tak jsme nemohli nezkusit), a byť nejsem velký příznivec tohoto alkoholu, byl dobrý. Jinak přijde mi, že divoká prasata mají kaštany rádi a i to dává jejich masu výbornou chuť. Jo a koupil jsem si med, který by měl být ze stromů kaštanů a je hodně zajímavý.
Korsika má rovněž svůj citrus – cedrát, který jsme v čerstvé podobě neviděli, ale prý se stejně konzumuje hlavně zpracovaný. Konfit z něho byl jemně nahořklý, ale dobrý. Ochutnali jsme i likér, ale to není nic pro mne.
A v neposlední řadě musím zmínit vína, sýry a uzeniny. Hned první večer po příjezdu trajektu z Livorna do Bastie jsme zaběhli do restaurace, a jelikož už byla půlnoc, dostali jsme alespoň talíř sýrů a lahev červeného vína. Z šestice sýrů byly 2 klasičtější, tři byly úplně vynikající a jeden byl tak silný, že nám až pálil patro. S tímto silným sýrem nebo dost podobným jsme se pak potkali ještě dvakrát, nejsem si jist, že to někomu může chutnat, ale třeba jo, nebo si tím dělají srandu z turistů? Sýry se vždy podávaly s fíkovým džemem, další produkt Korsiky, který můžete znát z celého středozemí (stromy nádherně voní). A láhev červeného vína, kterou jsme měli první večer, byla rovněž velmi vydařená. Od stejného producenta jsme pak měli úžasné bílé víno hned druhý den na oběd. Tentokrát jsme ochutnali výběr korsických uzenin a opět nádhera. Právě sýrům a uzeninám a možná opět i těm prasátkům dávají chuť divoké byliny zdejší buše (makchie). Jinak toho producenta vína, jehož jméno je Yves Leccia, jsme se rozhodli navštívit a dnes u něj absolvovali degustaci. Vezeme nějaké vzorky, uvidíme, jestli se víno bude líbit i dalším Torádům a ceny budou rozumné, tak ho časem dáme na eshop.
Když jsem ještě u vína, tak se mě líbilo, že hodně vín šlo koupit v lahvích po 0,5 litru. Přišlo mi to super, protože na oběd je to dostatečná míra pro oba a večer rádi dáme bílé na začátek, a pak červené a celkově nám litr vína bohatě stačí (a když ne, je prostor na nějaký dobrý špiritus :-).
Poslední věc, kterou nemohu nezmínit a už jsem si jí všimnul ve Francii dříve, jsou toalety, resp. možná to lze zobecnit na přístup k hygieně. Nikomu zde nevadí, že se kolem kuchyně motají zvířata, nikomu nevadí, že je jeden záchod společný v restauraci pro muže i ženy (a není to nijak hezký záchod), vůbec si nejsem jist dodržováním pravidel HACCP a při podrobnějším zkoumání by asi šlo leccos dalšího vytknout. Tedy alespoň z pohledu Evropské unie, jejíž pravidla naopak u nás implementujeme leckdy ještě více přísně a zřizovatelům gastro provozům není, co závidět, mají-li všechny normy splnit. A přesto jídlo chutná skvěle a trávicí problémy jsem nikdy ve Francii neměl. Možná není potřeba být tak důsledný, když vztah k dobrému jídlu je prorostlý celým národem, což se bohužel u nás říci nedá.
Každopádně Korsiku mohu vřele doporučit. Nyní směřujeme na pevninu a hlavně do Burgundska.
Žádné komentáře:
Okomentovat