Víkendový zážitek, aneb co lanýž udělá s vajíčky a kdo je schopen to sníst

Nemohu se nepodělit o zkušenost z tohoto víkendu. Vyrazili jsme ke známým na chalupu do Pošumaví, vzali s sebou TORAD box s rib-eye steakem a zeleninou na gril, suroviny na quacamole a lanýžovou pastu. Myslím, že večeře všechny potěšila. Z nasbíraných hub jsme udělali směs na cibulce a česneku, přidali lanýžovou pastu a smíchali s těstovinami, celkem povedený první chod. Steak jsme se rozhodli grilovat celý 500 gramový kus a povedl se krásně medium až medium rare (lehce krvavý), k tomu grilovaná zelenina a guacamole, směs z avokáda, koriandru, česneku, soli a limety, možná netradiční, ale velmi příjemná kombinace. K tomu nemálo lahví vína a poslední z nás spokojeně ulehali až kolem třetí hodiny ráno.

A pak přišel ten zážitek, co mě motivoval napsat dnešní příspěvek. Ráno jsme se rozhodli udělat vajíčka, a v poslední době je máme rádi právě s lanýžovou pastou. Jen jsem rozpustil máslo na pánvi, přidal trochu lanýžové pasty a rozmáchal, pak přidal vajíčka a spíše než míchaná jsem je udělal taková přehazovaná. Na chalupě byly 2 děti ve věku kolem 5 let a prý vajíčka nejedí, resp. nikdy pořádně nejedly. Asi znáte, jak to je, když se dětem dává něco, co neznají, většinou jim to nechutná a pořádně to ani neochutnali. A ejhle, vajíčka s lanýžovou pastou smlsly jako nic, a to byly po své běžné snídani. Nám všem ostatním rovněž chutnaly, ale to, že děcka snědla vajíčka s lanýžem, mě potěšilo, prostě když je něco dobré, tak to najde cestu do lecjakého žaludku.

Shodou okolností jsme se později stavovali u sestry mé ženy a tam se dozvěděli, že vajíčka dříve také nejedla, ale od té doby, co objevila lanýžovou sůl, tak je má rovněž ráda. Sůl najdete také na torad.cz, tedy zkuste a uvidíte. Osobně doporučuji tu lanýžovou pastu, a pokud chcete „echt“ lanýžovou chuť, tak rovnou tu bílou. Tak dobrou chuť.

Torádovo devatero

1. Torádi by Vám do boxu nikdy nedali mražené maso. Věříme, že zmražením se chuť i struktura změní. A ne k lepšímu.

2. Veškeré ingredience jsou maximálně čerstvé. Nestane se Vám, že do boxu dostanete nahnilé ovoce, nebo rozmáčklou okurku. Torádi chtějí, abyste se nemuseli bát dát cokoliv z boxu svému dítěti. My to těm našim taky dáváme a tváří se velice spokojeně.

3. Pokud si box objednáte do 8:00 hod., můžete si ho vyzvednout, nebo Vám ho řidič přiveze ještě ten den. Řidič Vám dá předem vědět, kdy přesně přijede, takže nemusíte strávit půl dne čekáním.

4. Torádi Vám dodávají ty nejlepší suroviny. Objíždíme farmy, ochutnáváme, čteme a vyzvídáme. Vše proto, abychom Vám dodali to nejlepší. Sami bychom si také žádné blafy na talíř nenaložili.

5. Pokud se Vám cokoliv z boxu nebude zdát, zavolejte nám a my vše ihned napravíme k Vaší maximální spokojenosti. Chceme, aby jste se u nás cítili jako v sedmém nebi.

6. Torádi mají velké uši a rozhodně chtějí slyšet jakýkoliv komentář, ať už pozitivní, nebo negativní. Mluvte s námi! Na Facebooku, emailem nebo telefonicky. Budeme Vás za to nosit na rukou. A boxy budou přesně takové, jaké je chcete mít.

7. Torádi Vám chtějí nabídnou, co nejlepší ceny a současně je jim jasné, že nevíte, co byste si počali s pětilitrovkou rybí omáčky, proto Vám odměřují přesný obsah ingrediencí, které v receptu budete potřebovat. Pokud recept říká, že je potřeba 100ml oleje, tak dostanete 1 deci, ale ani o kapku víc.

8. Torádi také ví, že Vojta má radši kořeněnější jídla než Jakub, takže Vám balíme více soli, zázvoru nebo pepře než je potřeba. Torádi si zjistili, že někteří z Vás milují pálivé i dorty, takže do každého boxu balí chilli papričku navíc.

9. Torádi myslí ekologicky. Naše boxy jsou vyrobené z recyklovaného papíru a pokud chcete, můžete nám boxy i lahvičky při dalším závozu vrátit a my je zrecyklujeme. Nebo vymyslete kreativní způsob jejich dalšího využití. Lukáš si do krabice ukládá boty a Pavlína si z lahviček udělala vázičky. A pošlete nám fotku.

Ochutnávka vepřového masa

V neděli 24.7. jsme v Restauraci Starsano v Anglické v rámci setkání s našimi Torád ambasadory mimo jiné testovali také vepřové maso. Jako testovací vzorek jsme si vybrali vepřovou krkovičku.

Šéfkuchař Starsana Petr Petrášek nám a našim ambasadorům maso připravil čistě přírodně s trochou mořské soli. Soustředili jsme se hlavně na vzhled, chuť, konzistenci, tuhost vláken a tzv. druhou chuť. Ta přichází po pečlivém rozkousání, rozmělnění a polknutí. Pokud maso nemá druhou chuť, něco je s ním špatně.

Naše chuťové buňky a reálná možnost rozpoznání je omezená, proto jsme se soustředili zatím pouze na pět testovacích vzorků, v ochutnávání budeme pokračovat dále.

Ochutnali jsme krkovičky z následujících zdrojů:

1. Řeznictví Globus v Čakovicích

2. Řeznictví Kratochvíl na Smíchově (maso z Farmy Blovice)

3. Řeznictví Klepiš v Uhlířských Janovicích

4. Řeznictví na Tyláku – maso z Jatek Český Brod

5. Řeznictví Robertson v Nuslích

Názory se samozřejmě lišily, nicméně vítěz vyhrál na plné čáře, ale postupně od nejhoršího k nejlepšímu:

Na posledním, tedy 5. místě se umístila krkovička z pašíka od Klepiše z Uhlířských Janovic. Pro mě osobně velké překvapení. Byl to totiž můj tajný favorit. Nelíbila se chuť, textura, tuhost. Maso nikomu moc nechutnalo. A to jsme při obhlídce masa v syrovém stavu s kuchařem konstatovali, že maso je fakt parádní. Celkem 33,5 bodů.

Na 4. místě se umístilo maso z Globusu v Čakovicích. No, taky jsem od něj čekal více. Ano, nejen mediální masírka o kvalitě masa z Globusu, ale také osobní zkušenosti mi říkaly, že maso by mělo... být dobré. V hodnocení se objevovaly komentáře typu: maso je tuhé, bez výrazné chuti, divná textura atd. Celkem 38,5 bodů.

Na 3. místě skončilo maso z masny na Tyláku – Jatky Český Brod. Tohle maso jsem už podle jeho barvy v syrovém stavu odsuzoval k totálnímu propadu. Hodnoticí mu vytýkali tuhost, nicméně chuťově a strukturou se líbilo a v komentářích se objevila i hláška: asi spokojený prase... Celkem 44,5 bodů.

Na krásném 2. místě skončilo maso od Robertsona z Nuslí. Líbila se vůně masa, křehkost, chuť. Maso vypadalo hezky v syrovém i zpracovaném stavu. Celkem 56,5 bodů.

A vítězem se stává: Řeznictví Kratochvíl na Smíchově s masem z Blovic. Už když jsem přišel do řeznictví, tušil jsem, že jsem správně. Čistý prostor, příjemná vůně, ochotná obsluha a přítomný řezník. Měli jen krkovičku s kostí, nicméně beze slov jí řezník vzal a vykostil mi jí. Na otázku: odkud máte maso? odpověděl okamžitě a s hrdostí – z Blovic. Maso se líbilo nejen po chuťové stránce, ale degustátoři ocenili i vůni, vzhled, texturu a tuhost. Maso zkrátka vyhrálo na celé čáře. Doporučujeme! Celkem 62,5 bodů.

V brzké době nás čeká cesta do Blovic, prostě ty spokojený čuníky musíme vidět!

Krabičková dieta a co potom?

Zaujala mě reportáž o krabičkové dietě, kdy Vám firma na den připraví jídlo, které je perfektně dieteticky vyvážené, doveze ráno domů nebo do kanceláře a Vy si pak dáte každých pár hodin připravenou krabičku (někdy studenou někdy si jí ohřejete) a po měsíci shodíte cca 4-6 kilo. A jelikož se taky zabýváme jídlem a taky nejsem žádný „hubeňour“, tak mě ta reportáž dovedla k zamyšlení.

Tady si dovolím odskočit k objasnění jednoho předpokladu svých úvah, a to je moje nadváha, která není nijak dramatická (alespoň já si to tak namlouvám ) a činí cca 10 kg. Tohle dát dolů, byl bych hubeňour. Jak už je asi jasné ze všeho, v čem se angažuji, miluji dobré jídlo a víno a vůbec dobrý alkohol. Nicméně cesta k tomu, co je dobré a jak si to vychutnat je dlouhá a stále po ní jdu. Měnit dlouze vybudované návyky od rodičů, školních jídelen a společnosti vůbec není jednoduché. Asi víte, o čem píšu, tj. jedlo se jedno velké jídlo k obědu i večeři, správné jídlo = velká porce (řada lidí dnes i spojuje hodnocení restaurace tak, že „tam dobře vaří = tam mají velké porce“), dojídat se musí, u jídla se nemluví atd. A právě ty návyky byly zdrojem mé nadváhy, která vznikala cca před 15 lety. S ženou jsme 11 let, a jak říká, nikdy mě neznala hubeného. Nicméně za těch 11 let, co si spolu užíváme společný koníček = jídlo, vaříme si a chodíme po restauracích, a mohu odpřísáhnout, že nejím málo, jsem nijak neztloustnul. A moje žena má stále lehce přes 50 kg, jí samozřejmě méně než já, ale slovo dieta je jí celkem cizí.

A jsem zpět u původního zamyšlení. Při nějakém sebezapření je možné zhubnout pro každého a krabičková dieta je určitě dobrá cesta (ale pozor zjišťoval jsem si, jak je to s chutí a nečekejte žádné kulinářské zázraky), ale co potom? Zejména pro vás, co máte rádi dobré jídlo, není možné držet krabičkovou dietu věčně. A když se po dietě vrátíte do starých kolejí, tak se vrátíte i na původní váhu. Tedy chce to najet do nových kolejí, a tady se inspiruji našimi společnými 11 lety, ale třeba i stravovacími návyky milovníků jídla, a přesto hubeňourů, Francouzů. Užívejte si jídlo a jeho konzumaci, vařte z čerstvých surovin a pestře, poslouchejte svoje tělo a jezte, kdy se mu to líbí. U nás doma to v praxi znamená, že se už nesnažíme uvařit večer jídlo, aby ho bylo dost a pak ho nakonec stejně celé sníme, ale uvaříme si třeba 1 porci těstovin dohromady a máme nějakou chuťovku před tím (dobrá paštička, rajče a mozzarela, kousek foie gras s džemem apod.), a třeba kousek sýra s jablkem potom, tj. snažíme se mít více menších chodů, u toho si dáme vínko, posedíme, povídáme a na závěr nejsme nijak přejedeni, naopak příjemně najedeni a utužuje to i náš vztah. Rádi jíme večer (třeba i kolem deváté hodiny), tedy obvykle nijak zvlášť nesnídáme. Oběd si většinou dávám, nemusí to být nic velkého, ale když je čas, tak si opět rád dám s někým předkrm i hlavní jídlo i zákusek napůl a zase jsme u několika malých porcí. Když doma vaříme, snažíme se používat kvalitní čerstvé maso (vím, že není jednoduché ho sehnat, jezdili jsme do Makra, teď ale máme TORAD.cz), čerstvou zeleninu, ale hlavně kombinovat různé druhy masa, zeleniny a příloh, tedy jíst pestře. A když chodíme do restaurací, tak většinou si dáme třeba i 5 chodů, ale všechny napůl, tedy opět řada malých porcí.

Zkusím to nějak shrnout. Myslím si a zkušenost mi to potvrzuje, že když budete mít rádi jídlo a jeho konzumaci, tak budete spokojenější Vy, Váš vztah a nebudete tloustnout. A samozřejmě aplikovat známé přísloví, „všeho s mírou“. Což platí jak na množství malých porcí, tak na druhou stranu mince, tj. že někdy není zas tak špatné zajet k rodičům a dát si kachnu se šesti a 2 druhy zelí, k tomu pivko a pak krásně odpadnout .

Rád jsem dříve používal latinské „carpe diem et noctem“, ale prosím latináři pomozte, rád bych nyní popřál „carpe culina“ (s pomocí slovnik.cz jsem se pokusil o „užívej jídla“).

Grilovaný pupek, satay špíz či jehněčí kotletky – grilovací sezóna je tady!

Před pár dny jsme pro vás testovali dobroty na gril.

Rib eye steak a salsicciu na grilu jsme pro vás již ochutnali a také máte příležitost je vyzkoušet na www.torad.cz

Grilovací sezóna je v plném proudu a proto ochutnáváme a testujeme.

Nyní jsme vyzkoušeli grilovaný pupek (hanger steak), satay špíz, jehněčí kotletky a kuřecí paličky.

Začnu u grilovaného hovězího pupku. Ten je znám jako hanger steak či flank steak. Pozor, jedná se ale o dva odlišné druhy masa. Zatímco flank je lehce přístupná část spodního šálu, hanger je „závěs“ na vnitřní straně boku. Řezníci tento kus pupku obvykle v minulosti nedávali do prodeje ani pod pult. Nechávali si ho pro vlastní potřebu. Proto se mu také občas říká řeznícká domácí panenka.

Maso jsme vyndali, nechali ho dvě hodinky „vydýchat“ v pokojové teplotě a mezitím jsme si připravili gril.

Víte co udělat předem pro nejlepší chuť grilovaného pupku? Vůbec nic! Žádné koření, žádné marinády, žádná sůl.

Maso jsme položili na vyčištěný gril, z každé strany pár minut grilovali, pak chvilku odpočíval a až poté jsme ho osolili mořskou solí za doprovodu čerstvě drceného pepře.

Maso jsme nakrájeli proti vláknům na proužky a podávali. Chuť nás ohromila. Maso je velmi šťavnaté a chutné.

Nezapomněli jsme ani na kuřecí maso.

Vyzkoušeli jsme domácí satay špízy z dílny Pavlíny a jejího holandského přítele Davea.

Ty jsme konfrontovali satay špízy připravenými z pytlíkové marinády zakoupené v tržnici SAPA.

A hádejte, které byly lepší. Jednoznačně domácí špízy. Výborná marináda a ještě lepší omáčka s burákovým máslem.

Zjistili jsme, že v Holandsku jsou satay špízy velmi oblíbené. Je to dáno historicky tím, že Indonésie byla holandskou kolonií a holanďané si tento recept přivezli právě odtamtud.

Dále jsme zkoušeli dát na gril kuřecí paličky naložené v marinádě z javorového sirupu, sojové a teryiaki omáčky. A to bohužel moc nefungovalo. Javorový sirup se na grilu výrazně připaloval a výsledná chuť díky tomu nebyla nijak ohromující. Tuto marinádu máme již vyzkoušenou v troubě, kde fungovala skvěle.

Na závěr jsme grilovali jehněčí kotletky. Přichystali jsme si je na dva způsoby. První byly kotletky jen zlehka zakapané olivovým olejem. Druhý způsob byl s česnekem a rozmarýnem. Shodně jsme nechali obě varianty odpočívat cca 2 hodiny a pak je dali na gril. Vzhledem k tomu, že se jednalo o opravdu skvělé vyzkoušené maso z farmy na Vysočině, vyhrála varianta bez česneku a rozmarýnu. Na „neochucené“ jehněčí jsme na závěr dali jen trochu dobré soli a podávali. Chuť masa byla vynikající. S česnekem a rozmarýnem to bylo taky výborné, jen nám prostě momentálně více vyhovovala varianta bez přidaných chuťových ingrediencí.

Budeme dále zkoušet a ochutnávat, chceme vám v Torád boxu přivézt jen ty nejlepší a prověřené ingredience!

Mučenka čili passion fruit

'Čau Jepice, za 5 min. venku', zablikal messanger. Sice jsem sotva dosedla k pracovnímu stolu, ale jdu hned. Je krásně, ještě stihnu jednu cigaretku. Ježatá postavička se pomalu klátí směrem ke mně a tváří se potměšile. Něco nese. Bacha, je zákeřnej, varuju sama sebe a čekám pavouka za krkem nebo kostku ledu za tričkem. Já to věděla, shnilá brambora...a lžička? Když přijde ke mně, pobaveně sleduje můj nedůvěřivý pohled na tu hnědodivnou plesnivě vyhlížející kuličku. Vytahuje nožík a rozkrajuje to. Slupka jemně zakřupe, to nebude hniloba, uvažuju. Opatrně to otvírá a vidím sytě oranžovou rosolovitou hmotu s nazelenalými zrníčky a začíná se ke mně linout kyselosladká povědomá vůně. Ochutnává a zdá se mi, že přivírá oči. Asi mu to fakt chutná a probouzí ve mně zvědavost. Nabírá druhou polovinu a podává mi ji. 'To jsou oranžový bonpari, né?', hlásím první dojmy a marně skrývám okouzlení. 'Celou bednu sežrat nemůžem, Jepice.' vrací mě zpátky na zem. Má pravdu, čekám, jestli nevytáhne ještě jeden kousek, ta chuť mě fakt uchvátila. Holt jeho název nelže passion fruit- ovoce vášně.

Bohužel i na českém názvu je něco pravdy. Mučenka vás dokáže i zmučit svíravou odporností, když ji jíte nezralou. Protože nakupujeme očima, prodává se mučenka purpurová, někdy dokonce nazelenalá a vždycky nesvraštělá, zkrátka totálně nezralá. Proto je třeba ji kupovat ve velkém předstihu a nechat ji dojít do 'stádia shnilé brambory', abyste s ní zažili tu pravou sladce nakyslou nádherně voňavou vášeň.

Čerstvé bylinky v kuchyni

Vaření je zábavička, když má člověk čas a nemusí. Bohužel hladové krky přibíhají s železnou pravidelností a neustále hlásí nové a nové potraviny, které nejsou k večeři žádoucí. V té chvíli je třeba vymyslet způsob, jak několik receptů, které prošly cenzurou, vařit pokaždé jinak. Já ho našla v čerstvých bylinkách. Zkrátka na svěží voňavé lístky si člověk lehce zvykne a zkoušení nových druhů se okamžitě stane drogou. Najednou se přistihnete, že sáčky se sušenými bylinkami míjíte v obchodě s pohrdlivým úšklebkem na tváři a směsi koření jsou pro vás něco jako berlička pro kuchaře diletanty.

V poslední době nejvíc kamarádím s wokem. Předem uvařím rýži nebo nudle, nakrájím jakoukoli zeleninu a kousek masa, a když to pak všechno orestuju dozlatova na trošce oleje, přidám hrst čerstvých bylinek. Promíchávám a nasávám snad i ušima tu svěží vůni, která se určitě line až do Krčského lesa. Osobně dávám přednost asijským druhům, mými favority jsou koriandr a kayang. Oba tyhle druhy mají pro mě jednu společnou vlastnost, buď je člověk miluje, nebo je nesnáší. Myslím, že podobně je to s většinou exotických bylinek, třeba s anýzovou bazalkou, rybí mátou nebo shiso listy. Asi taky proto se nechytly tolik jako jiné druhy, ale o to nadšenější z nich budete, když je vyzkoušíte. Přece jen i díky nim jsou asijská jídla tak pestrá a voňavá a jejich zvláštní chuť, která je u každého druhu bez výjimky zcela nepopsatelná, dokáže zázraky i z těch nejobyčejnějších ingrediencí.

Všechny čerstvé bylinky, jak takové ty profláknuté, tak asijské, jsou úžasné za studena i na 'vaření'. Když ale na´vaření', tak zásadně nevařit! Čerstvé bylinky se přidávají vždycky až nakonec, aby jejich chuť a vůně nevyprchala. Teplo, které vychází z ostatních ingrediencí, bohatě stačí k tomu, aby se vonné látky uvolnily a přivedly domů strávníky po čuchu.

Když se o čerstvých bylinkách budete chtít dozvědět více, tak jděte na stránky TITBIT.

Ochutnávka a výběr nových receptů pro www.torad.cz

Poslední dny jsme strávili výběrem, přípravou a ochutnáváním nových receptůr vhodných pro náš e-shop.

Přidělili jsme si v Torád týmu každý svojí nosnou surovinu a k ní vymysleli recepty.

Naše výtvory jsme pak na společném setkání degustovali, bavili se o celkovém pojetí jídla, vyvážeností chutí a snažili se najít tu správnou chuť.

Takovou, kterou vám pak přineseme domů.

Ochutnávali jsme následující:

Vepřové na kari pastě s rýží (může být i kuřecí)

Tento recept s indickým nádechem si připravil Vojta. Klasická kombinace dobré vepřové kýty, kvalitní zelené kari pasty, cukrového hrášku, brambor a rýže. Výborné.

Mangová studená polévka

Pavlína si připravila letní osvěžující studenou polévku. A máte se na co těšit! Mango, šalotka, dobrý česnek, strouhaný zázvor, lžička kari, kokosové mléko, limetka, čerstvý koriandr, mořská sůl. Příprava je velmi jednoduchá a rychlá, výsledek neuvěřitelný. Na této polévce jsme se jednohlasně shodli.

Vepřové s limetovými listy a mangovým pyré (může být i kuřecí)

Vojtův recept nás chuťově nadchnul. Vepřové obalené v koření garam masala a restované v sezamovém oleji. Navíc chilli rawit paprička, cibule, rozmixované mango, šťavnaté baby kukuřičky, mořská sůl, trochu medu a hlavně limetové listy. Ty dodaly jídlu naprosto originální chuť. To vše s jasmínovou rýží. Na tento recept se můžete již brzy těšit.

Tomatové fondue

Tomatové fondue si připravila Pavlína a to na základě receptu od Hestona Blumethala. Mistr chef vymyslel recept, který je závislý na opravdu kvalitních surovinách. Výčet níže vás přesvědčí o tom, že stačí zvolit špatný šafrán či worcester a Heston se vám chuťově vzdálí. Do receptu patří: sladká rajčata, cibule, česnek, olivový olej, bouqet garni (tymián, celer, pórek, bobkový list a petržel), badyán, koriandr, šafrán, worcester, tabasco, višňový ocet, citron. A příprava trvá kolem 3 hodin. Jedná se o recept pro zkušené kuchaře.

Pštros na rozmarýnu se sušenými rajčaty

Naše nová kolegyně Lucka si připravila pštrosa na rozmarýnu s českým česnekem a sušenými rajčaty. A byla to pecka! Kvalitní suroviny, krátká příprava, výrazná chuť. Se pštrosem se za nedlouho potkáte.

Karotky s kardamonem

Pavlína opět čerpala inspiraci u Hestona Blumenthala. Tento recept je na přípravu podstatně jednodušší než tomatové fondue. Musím ale říct, že tato úprava karotek nás moc neoslovila. Recept ještě v budoucnu zopakujeme a zkusíme se nechat přesvědčit.

Kuře naložené v omáčce terijaki a javorovém sirupu

Jednoduchý a rychlý recept, se kterým přišel Jakub. Vhodný do trouby i na gril. Kombinace dobré kikkoman sojové omáčky, terijaki omáčky, chilli papričky, mořské soli a javorového sirupu. Jen vše zamícháte, necháte chvíli ležet v marinádě a pak s úsměvem sledujete, jak sirup na kuřeti karamelizuje. Určitě vyzkoušíme i verzi na gril.

Melanzane alla parmigiana

Lukášův oblíbený vegetariánský recept. Dobrá rajčata, lilky, arašídový olej, mouka, řapíkatý celer, balzamikový ocet, parmezán, mořský sůl, česnek, šalotka. Krásná rajčatová omáčka, lilek osmažený na arašídovém oleji a to vše zapečené v troubě s parmezánem. Tento recept brzy zařadíme do naší nabídky.

Pštrosí maso na třešních a koňaku

Výborný pštrosí steak s netradiční omáčkou z dílny Lucie. Na rychlo orestovaný pštrosí steak a k výpeku přidané třešně a francouzský koňak. S tímto receptem si musíme ještě trochu pohrát. Raději třešně nebo višně? Jaký koňak použít? Netradičnost nás ale baví, proto recept v budoucnu zopakujeme a chuťově dotáhneme do konce.

Kuře na liškách

Jakubův recept, který je postaven na sezónních liškách. Dají se určitě použít i jiné druhy hub, máme ale rádi sezónnost, proto s odchodem sezóny lišek odejde i tento recept. Dobrá kuřecí supreme prsíčka, čerstvé lišky, portské víno, hovězí demi glace, šalotka a smetana.

Hovězí na artyčokách

Vojta je milovník artyčoků. Připravil skvělé hovězí s tímto zajímavým, ale o to na přípravu více náročným druhem zeleniny. Detailnější informace o artyčoku se můžete dočíst v příspěvku Artyčok. Pečené hovězí, kvalitní olivový olej, bylinky a artyčoky. Práci s tímto druhem zeleniny se ještě budeme více věnovat.

Pokud by Vás napadly zajímavé recepty, které byste rádi na www.torad.cz viděli, stačí poslat e-mail na info@torad.cz

UMĚNÍ STEAKU - RIB EYE, FILET, STRIPLOIN A TI DALŠÍ

Jaký máte rádi hovězí steak?

Mámtorádi mají v oblibě hovězí maso jako celek, nicméně v poslední době jsme si velmi oblíbili uruguayský rib-eye steak a o tuto lahůdku se s vámi na www.torad.cz také dělíme.

Základní druhy hovězích steaků:

FILET STEAK/SVÍČKOVÁ – Je považována za nejjemnější část hovězího masa. Vzhledem k tomu, že neobsahuje mnoho tuku, její chuť není až tak výrazná. Svíčková je vhodná pro všechny, ktaří si oblíbili steaky s nižším obsahem tuku. Doporučená úprava je krvavý až středně propečený steak.

STRIPLOIN/NÍZKÝ ROŠTĚNEC – Dá se říct, že se jedná o druhé nejznámnější steakové hovězí ze zadní části. Je dokonalou kombinací chutě a měkkosti. Po obvodu je pokrytý hrubší tukovou vrstvou , která dodává steaku jeho specifickou chuť a typické aroma. Steaky z nízkého roštěnce jsou vhodné pro grilování a jsou oblíbené díky jedinečné chuti. Doporučená úprava je krvavý až středně propečený steak.

T-BONE STEAK/STEAK NA KOSTI V TVARU T – ideální část masa pro gurmány, či lépe gourmety, kteří si chtějí pochutnat v jednu chvíli na dvou rozdílných částech masa – svíčkové a nízkém roštěnci. Díky speciálnímu způsobu porcování je tedy možné ochutnat tyto dva druhy masa, které společně vytváří opravdovou lahůdku. Doporučená úprava je krvavý až středně propečený steak.

RUMP STEAK/STEHENNÍ ČÁST, KVĚTOVÁ ŠPIČKA – Tato část hovězího je poměrně neobvyklá, ale velmi kvalitní. Představuje maso ze stehenního svalu, který ve své vnitřní struktuře neobsahuje tuk. Malé množství tuku se nachází jen ve vnější části. Maso je jemné a chuťově zajímavé. Je trochu sušší na povrchu, ale šťavnaté uvnitř. Doporučená úprava je krvavý až středně propečený steak.

RIB EYE/ENTRECÔTE STEAK/VYSOKÝ ROŠTĚNEC – je kusem masa z krční části, který ve své struktuře, stejně tak i po ovodu obsahuje tuk. Ve střední části rib eye steaku se nachází tukové oko, které dodává steaku výjimečně šťavnatou chuť a vůni. Rib eye je považovaný za nejlepší steak. Doporučená úprava je středně propečený.

Výše uvedené jsou pouze základní a nejoblíbenější druhy hovězího masa určeného ke steakové úpravě. Dá se grilovat například v současnosti i velmi oblíbený hanger/flank steak, neboli pupek.

Náš dodavatel steakového masa dováží masná plemena z uruguayských ekologických chovů, kde jsou mladí býci kastrováni a chováni na volných pastvinách po dobu dvou let. Největší masnou produkci tvoří anglická masná plemena Aberdeen-Angus, Hareford a Shorthorn, které mají vyšší podíl svalových vláken, méně vaziva a hlavně se vyznačují tzv. mramorováním, neboli ukládáním tuků mezi snopce svalových vláken, tento tuk činí maximálně 2-3% a nemá zcela nic společného s rozsáhlými ložisky tuku.

Plemena chovaná na pastvinách mají lepší kvalitu, nižší hladinu cholesterolu a šťavnatější chuť než dobytek ustájený a přikrmovaný.

Momentálně jsme v kontaktu také s několika českými producenty masných plemen Aberdeen-Angus. Budeme ochutnávat, porovnávat, testovat a o všem vás informovat.

Kolik stojí váš čas?

Víte, kolik stojí váš čas?

Zkoušeli jste se někdy nad touto otázkou více zamyslet?

Hodnocení ceny vlastního času je samozřejmě velmi relativní, nicméně i tak je důležité se touto otázkou trochu zabývat.

Průměrný člověk stráví v práci 8-9 hodin. Průměrný hrubý plat v Praze je bezmála Kč 30.000,-

To vychází na hrubých Kč 187,5 za 1 hodinu. Kolik času věnujete nakupování?

Pokud se rozhodnete, že si seženete dobré chlazené jehněčí či kvalitní jihoamerické maso, dobrá rajčata, lanýžovou sůl, exotické ovoce či čerstvé byliny, víte kam pro ně zajet?

Pokud ne, začne první fáze: kde to můžu zakoupit? Zeptáte se známých okolo sebe, podíváte se na internet a hledáte. Kolik času do hledání vložíte? 30 minut či 2 hodiny?

Pokud naleznete dodavatele kvalitních surovin, začne druhá fáze: kdy a jak pro to pojedu? Dodavatel dobrého jehněčího sídlí např. na severním konci Prahy, dodavatel lanýžových solí na jižním konci Prahy atd.

Kolik času strávíte v MHD či v autě objížděním dodavatelů? Hodinu či dvě? Ano, žijeme v době internetu a je možné si jednotlivé produkty objednat přes internet. Ale opět se dostáváte k problémům: mám platit 4x za dopravu? Nebo si to raději vyzvednout na odběrných místech? Co když jsou ale odběrná místa pro mě nestrategicky rozmístěná po Praze? Pokud už se rozhodnu nechat si suroviny dovézt domů, musím také logisticky sjednotit čas závozu. Nikdo si asi nechce brát dovolenou či utíkat předčasně z práce domů jen proto, že mu vezou jídlo.

Další drobný aspekt hrající roli v celkové cenotvorbě domácího jídla: pokud se rozhodnu uvařit si dobré jídlo podle receptu který mne zaujal, vyrazím nakupovat se seznamem v ruce. Arašídový olej – dobře, ale mají jen půl litrový a mě stačí půl deci, co budu dělat se zbytkem? Lanýžová sůl – dle receptu mi stačí pouze špetka a soli je na 20 jídel atd. Ve finále utratíte hodně peněz a ingredience vám zůstanou doma. Celý objem není možné použít. A co když vám arašídový olej nebude chutnat? Odložíte ho, budete v něm mít peníze a někdy v budoucnu ho možná použijete. Pokud mu neprojde expirace.

Při hodnocení ceny času je nutné nemyslet jen na práci a výpočet hodinové sazby. Kolik stojí váš čas strávený s dětmi, rodinou, přáteli či jen na procházce se psem? Tato hodnota se vyčíslit nedá, neexistuje na ní žádný vzorec či koeficient.

Tímto příspěvkem jsem chtěl říct a domnívám se, že je občas cenově výhodnější strávit čas v práci či s rodinou a přáteli, než běhat po obchodech a shánět kvalitní ingredience. My vám ingredience seženeme, vyzkoušíme, připravíme a doručíme. A vy nebudete mít ledničku a spíž plnou věcí, které vám z vaření zbyly či jste je v obchodě koupili v momentálním opojení z hladu a nemají momentální využití.

Nechci samozřejmě odsuzovat nakupování v obchodech, to vůbec ne. Je určitě zábavou vzít v sobotu rodinu, podívat se ke svému řezníkovi či si zajet na farmářský trh, popovídat si o novinkách, nakupování si užít a spojit příjemné s užitečným.

Ale ne vždy je na to čas, pracovních povinností i volnočasových aktivit je mnoho a přijde vhod, když se vám někdo o kompletní suroviny k večeři postará.

Proto jsme založili www.torad.cz.

Známé neznámé druhy ovoce a zeleniny

‚Teda to jsou nějaký divný grepy‘, slyším povzdech maličké babičky přehrabující bednu pomela. Zralou šťavnatou marakuju, když už se nějakým zázrakem dostane do supermarketu, přehlíží zákazníci jako širé rodné lány, protože vypadá nevalně. Kupujeme jen generacemi osvědčené druhy a novou čokoládovou tyčinku vyzkoušíme daleko ochotněji než neznámý druh ovoce nebo zeleniny. Přitom je spousta exotických druhů, které jsou sice odlišné, ale zase ne tolik, abychom si s nimi nevěděli rady.

Na pomelo jsme si už celkem zvykli, ale ostatní citrusy jdou o žebrácké holi. Roztomilé oranžové válečky kumquatu s příjemně nakyslou chutí stojí za zkoušku. Vonné látky v citrusových plodech sídlí ve slupce, a tak je kumquat jediným druhem, kde jejich vůně neskončí v odpadcích. Jako jediný se jí se slupkou. Limquat je dalším drobečkem mezi citrusy, ale je velký v chuti. Skrývá v sobě chuť a vůni limetek a jeho subtilní vzezření oživí každý míchaný nápoj, svařené víno nebo jakoukoli ovocnou i zeleninovou pochoutku.

Kromě liči, které se už dostalo lidem pod kůži díky své sladké křehké dužině, existují i další příbuzné druhy, jež jsou chuťově výraznější a daleko aromatičtější. Chuť rambutanu je oproti liči o poznání koncentrovanější, jeho dužina je křehká, o tón žlutší než u liči a jeho vůně je příjemně květinová. Jeho slupka je porostlá červenozelenými měkkými výrůstky, díky kterým připomíná rambutan roztomilé ohnivě chlupaté zvířátko. Naproti tomu longan se svými pískově žlutými drsnými plody nevypadá tak lákavě. Po sloupnutí tenké skořápky ale zavoní oříškově a stejně naoříškovělá sladká chuť jeho šťavnaté dužiny přímo pohladí po duši.

Ale i mezi zeleninou najdeme druhy, které jako by byly lepšími sourozenci druhů běžných. Čajot, i když vypadá jako přerostlá hlaďounká zelená hruška, chutná jako křehká šťavnatá kedlubna. Když se člověk zakousne do dužiny čajotu, nemá akutní pocit vypadaného chrupu jako u kedlubny, je křupavá ale ne tvrdá a její jemná štiplavost přímo vybízí k přidání do zeleninových salátů.

Zkrátka i exotické druhy ovoce a zeleniny stojí za to a svou povědomou a přitom trochu jinou chutí si získají místo na vašem stole.

Artyčok

Myslím, že většina už vyzkoušela artyčok v nakládané podobě. Jednalo se o jeho střední část zvanou srdíčko, resp. květní lůžko s bází okvětních lístků a krátkou dužnatou částí stonku. Dnes skleničku nakládaného artyčoku v oleji či v oleji a octě najdete asi v každém supermarketu a milovníci zajímavých chutí určitě už dávno neváhali a zkusili. Navíc je toto nakládané srdíčko již celkem běžnou přísadou na pizzu.

Naopak si myslím, že málokdo ví, co udělat s čerstvým artyčokem, který už také lze najít na pultech některých řetězců. Já se s ním poprvé setkal před 10 lety při návštěvě Kalifornie, konkrétně oblasti kolem Monterey. Místní tvrdili, že jsou hlavním městem artyčoku na světě a byly na to docela pyšní. A zde jsem také poprvé viděl tenhle velký „bodlák“ a způsob jeho využití. Prostě se uřízly 2 velké hlavice tohoto bodláku a daly se na hodinu vařit do vody. K tomu se připravilo rozpuštěné máslo a jogurtovou-majonézový dip a mohli jsme se pustit do jídla. Tedy spíše se jednalo o předkrm, protože se postupně olupovaly okvětní listy, namáčely do másla či dipu dle chuti a z těchto listů se „slízla“ malá vrstva dužiny u báze listu (ta část, která navazuje na to srdíčko). Nakonec jsme se proloupali a proslízali právě ke květnímu lůžku, odstranili z něho ochlupení, které má navrchu a srdíčko se rozporcovalo, opět namočilo a bylo po artyčoku. Většina bodláku tedy šla do odpadu, žaludek byl lehce rozdrážděn, nicméně celé to byla příjemná společenská aktivita, kterou jsem párkrát zopakoval pro rodiče nebo přátele a mohu doporučit vyzkoušet. Bylo to pro všechny nové a zajímavé a měli jsme čas při postupném loupání a ochutnávání příjemně klábosit.

Včera jsem se každopádně pustil do receptu, který jsem našel u Itala v kuchyni, dušené hovězí s artyčokem. Vzal jsem si na to baby artyčoky, které dodáváme do Makra, ale asi bych si ušetřil práci s loupáním, kdybych si pořídil klasické větší kusy. Totiž i čerstvý artyčok je nutno zbavit vnějších tuhých okvětních listů a poté po rozkrojení i toho ochlupení na okvětním lůžku a k hovězímu se pak přidává zase jen to okvětní lůžko s kouskem stonku a trochou okvětních lístků. Já jsem občas odstranil těch okvětních lístků méně, než bylo potřeba, a měli jsme pár tuhých v jídle, ale to vůbec nevadilo. Výsledek byl velmi chutný a myslím, že ho časem zařadíme mezi recepty TORAD.cz.

Jinak díky Emanuelovi a poté Wikipedii jsem se dozvěděl, že artyčok patří k výborným léčivům na játra a žlučník. Nemusí se tudíž oloupané listy vyhazovat, použijí se na vývar a ten se pije, nebo se prý dělá odvar čerstvého kořene ve víně, ale kořen už asi budeme složitě shánět.

Tedy dobrou chuť a na zdraví.