'Čau Jepice, za 5 min. venku', zablikal messanger. Sice jsem sotva dosedla k pracovnímu stolu, ale jdu hned. Je krásně, ještě stihnu jednu cigaretku. Ježatá postavička se pomalu klátí směrem ke mně a tváří se potměšile. Něco nese. Bacha, je zákeřnej, varuju sama sebe a čekám pavouka za krkem nebo kostku ledu za tričkem. Já to věděla, shnilá brambora...a lžička? Když přijde ke mně, pobaveně sleduje můj nedůvěřivý pohled na tu hnědodivnou plesnivě vyhlížející kuličku. Vytahuje nožík a rozkrajuje to. Slupka jemně zakřupe, to nebude hniloba, uvažuju. Opatrně to otvírá a vidím sytě oranžovou rosolovitou hmotu s nazelenalými zrníčky a začíná se ke mně linout kyselosladká povědomá vůně. Ochutnává a zdá se mi, že přivírá oči. Asi mu to fakt chutná a probouzí ve mně zvědavost. Nabírá druhou polovinu a podává mi ji. 'To jsou oranžový bonpari, né?', hlásím první dojmy a marně skrývám okouzlení. 'Celou bednu sežrat nemůžem, Jepice.' vrací mě zpátky na zem. Má pravdu, čekám, jestli nevytáhne ještě jeden kousek, ta chuť mě fakt uchvátila. Holt jeho název nelže passion fruit- ovoce vášně.
Bohužel i na českém názvu je něco pravdy. Mučenka vás dokáže i zmučit svíravou odporností, když ji jíte nezralou. Protože nakupujeme očima, prodává se mučenka purpurová, někdy dokonce nazelenalá a vždycky nesvraštělá, zkrátka totálně nezralá. Proto je třeba ji kupovat ve velkém předstihu a nechat ji dojít do 'stádia shnilé brambory', abyste s ní zažili tu pravou sladce nakyslou nádherně voňavou vášeň.
Žádné komentáře:
Okomentovat