středa 25. května 2011

Moravští vinaři se zbláznili?

Tak jsem se zúčastnil šestého ročníku úžasné akce „Ze sklepa do sklepa“ ve Velkých Bílovicích. Pokud jste o této akci neslyšeli, tak se jedná o to, že místní sdružení vinaři jeden den v roce otevřou své sklepy a je možné ochutnat a nakoupit jejich produkci.

Letos bylo otevřeno 42 sklepů a v každém bylo k ochutnání okolo deseti vzorků z jejich produkce. Pointou akce je samozřejmě vypít všechny sklepy do sucha. Bohužel ale ani letošních skoro 5 tisíc účastníků to nesvedlo.

Podle všeho to vypadá jako báječná akce, tak proč ten nadpis?

Zde odbočím kvůli pár informacím.

Patříme do oblasti, jejíž vína jsou klasifikována jako severní (víno se sice pěstuje i severněji - až na Islandu, ale tam mu přitápí horkými prameny).

Severní víno je především bílé víno a vyznačuje se extraktivností, vyšším obsahem pikantních kyselin a jemným charakteristickým odrůdovým buketem.

To je jedna strana věci. Druhou je, že patříme do německého systému klasifikace vín. Což znamená, že máme vína přívlastková, jednoodrůdová a kvalitu posuzujeme podle kvality hroznů a jejich cukernatosti. Tj. čím vyzrálejší hrozny, tím vyšší přívlastek (kabinet, pozdní sběr atd.) bude víno mít – zpracování už toto zařazení nikterak neovlivní. Není to divné?! Vlastně z toho plyne, že podle etikety nejsme schopni zjistit kvalitu vína, musíme se napít, abychom to zjistili.

Druhým systémem je systém francouzský, kde se řeší terroir neboli poloha vinice (a pár dalších faktorů) a z toho plynoucí kvalita výsledného vína. Nezáleží na cukru nebo jiných ukazatelích – jen na kvalitě výsledného nápoje. Co k tomu říci, že?

A co mi tedy na Moravě provedli?

Náš přívlastkový systém, kdy čím vyšší přívlastek, tím vyšší cena výsledného nápoje nutí vinaře čekat na co nejvyšší cukernatost hroznů, aby tento přívlastek získali. Hrozny s nízkým cukrem a hrozny velmi vyzrálé znamenají ve finále rozdíl i 100% v prodejní ceně vína! A to je motivace!

Jenomže, co si vinař pak počne s těmi velmi vyzrálými hrozny? Pokud nechce, aby získal vysoce alkoholické víno, musí zastavit kvašení brzy a důsledkem je, že ve víně zbude hodně cukru (to proto, že při kvašení se cukr mění právě na alkohol). Rozhodně více než je pro severní vína typické a upřímně – mnohem více než je vůbec dobré.

To je ovšem můj názor. Nejsem sice sám – milovníci a znalci vína mají stejný, ale …. a zde do hry vstupuje další faktor – zřejmě pro ta sladká vína existuje trh!

Ovšem to že lidé sladká vína kupují neznamená, že jsou dobrá.

Je to jako s pivem. Umíte si představit pivo smíchané se Spritem?! Chutnalo by vám? Jsem si jist, že vám ježí vlasy hrůzou. A přesto například v Německu by s námi nesouhlasili.

Je to prosté. Sladší vína chutnají většině začínajících a svátečních pijáků. Jsou líbivá a nemusí se o nich přemýšlet. Je to jako kafe s mlékem a cukrem – to není káva (ta se má pít bez mléka a bez cukru, aby vynikla její chuť), jen kávový nápoj, a to je rozdíl.

Je logické, že hlavním zájmem každého vinaře je prodej a pokud se sladší vína prodávají více než ta krásná severní, tak tato vína vítězí. Smutné, ale realistické.

No, abych to nějak ukončil. Nebyl by ani tak problém, kdyby se vyrábělo více sladkých vín, ale chci, aby stále byl velký výběr suchých, krásných severních vín.

A nechci, aby na takové akci, jako je „Ze sklepa do sklepa“ ze 42 sklepů a desetkrát více vzorků bylo těch našich, typicky českých vín ani ne deset!! To je děsivé!

A rozhodně se nechci dožít toho, kdy bude standardní prodej lahvovaného vína s Colou!

úterý 17. května 2011

O kafi

Kafe s mlíkem jako Sklepmistr s kolou

Drink jedný generace a já to chápu. Levná alternativa fancy drinků nabízí bohatost chutí, spojení oblíbenejch nápojů, navíc je to alkohol. A ta cena! Dneska už to moc nikdo nepije, kola se dá pít samotná a víno leckdy taky.


Kafe s mlíkem

Vlastně to tak děláme pořád, něco hnusný smícháme s něčim dalšim a máme dobrotu: Víno s kolou, “Džus” s vodkou nebo třeba český francouzský “leftover” brambory.

Já první kafe usrkával jako pětiletej mámě ze lžičky. Její turek mi učaroval svojí nezvyklou chutí a blízat po lžičkách hořkou lepkavou tekutinu byla zábava.

Prababičku jsem měl rád, ta mi kafe uvařila celej kýbl, sice teda melty, ale mně to přišlo cool. Zajímavý je, že lidi používaj kafe jako nakopávák, mě nenakopává, ale piju ho zkátka pro chuť. Ale jakou chuť?

Chuť kafe je ona palčivá, hořkosladká chuť mezi čokoládou a ještě nečím jiným. Když se člověk napije obvyklýho kafe po místních pohostinstvích, dostane ránu do čumáku, hořkost kafe ho ochromí a pak už jen srká temnej řídkej vývar. Pochopitelný, že si tuhle strašnou věc většina lidí promění v kapučíno přidáním litrů mlíka a cukru.


Krásně šťavnaté tělo

Proč je tak jiný pít doopravdický kafe a proč mě tak baví zpracovávat kafe na ručnim mlejnku, kafe koupený od firmy, která kafi rozumí?

Jenom otevřít pytlík nedávno upražený kávy je zážitek. I neotevřenej sáček voní zhruba v okruhu někola metrů. Odsypat pak několik čokoládovejch zníček už je něco jako zázrak, člověk si navíc může připadat jako popelka.

Když pak vezmu do ruky mlejnek a semelu 20 g zrnek na jeden french press, zabere to přesně tak dlouho, aby člověk slintal jako bernardýn. Vůně má neuvěřitelnej výkon, její nekonečná síla tě nutí jí rovnou sežrat a vubec nečekat, až se uvaří nějaká voda.


Z nabídky Double Shotu

Jak jednou člověk navykne na drogy z Double Shotu, moc dalšího toho už pít nemůže. Každý kafe od kluků je doslova jako cestování s Floydem po Jižní Americe, čimž chci říct, že má nejmíň tři plány a můžeš si s nim u každýho šálku zahrát hru najdi si svojí příchuť.

Co bych vykládal, stačí nahlídnout nějaký ty texty ze stránek doubleshot.cz – geniální.

Keňa

Kenya Kangunu je velká káva. Mohli bychom dlouze básnit o tom, jakých úspěchů tento mikrolot z centrálního regionu Nyeri v roce 2010 dosáhl. Chuť vás však přesvědčí sama. Typické tóny černého rybízu a kůry limetky doprovází fantastická svěžest a výrazně sladké, šťavnaté tělo.

Etiopie (má oblíbená)

Svěží aroma jasmínu, levandule a lučního kvítí připomínající dámský parfém je v chuti následováno exotickými tóny citrusů, citronové trávy a mléčné čokolády.


Co si budeme povídat, instantní kafe je konvenience jako každá druhá, navíc smyslnej druháček s láskou připravenej z klacků a kamení. Přeju dobrou chuť!

Ochutnávka olivových olejů

Olivový olej, nedílná součást středomořské kuchyně, chuťově skvostná a zdraví prospěšná ingredience, která si vyšlapala cestu i do našich kuchyní. I když naše podnebí neumožňuje pěstování oliv a tudíž historie olivového oleje je v našich končinách „krátká“, není problém koupit oleje v širokém spektru značek a chutí. Logicky se tedy nabízí otázka. Jak poznám kvalitní olej? Jak by vlastně měl chutnat ten dobrý a jak se vyvarovat koupi nekvalitního?

Pokud vynechám základní informace o historii pěstování oliv a jejich stadia zrání je potřeba si říct základní rozdělení olejů.

1. lisované přímo z celých plodů za studena (do 50 °C)

· Extra panenský olej (Extra virgin) – Panenský olivový olej s volnou kyselostí méně než 0,8 g na 100 g včetně, získaný přímo z plodů olivovníku, při jehož výrobě byly použity pouze mechanické postupy.

    • Panenský olej (Virgin) – Panenský olivový olej s volnou kyselostí méně než 2,0 g na 100 g včetně, získaný přímo z plodů olivovníku, při jehož výrobě byly použity pouze mechanické postupy.
    • Obyčejný panenský olej – Panenský olivový olej s volnou kyselostí méně než 3,3 g na 100 g včetně.
  1. Rafinované oleje – je lisován za vysokých teplot a tlaků. Produkt bývá následně chemicky upraven.
    • Rafinovaný olej – Olivový olej získaný rafinováním panenského olivového oleje s volnou kyselostí méně než 0,5 g na 100 g včetně
    • Rafinovaný olej z pokrutin – Olej získaný rafinováním surového olivového oleje z pokrutin s volnou kyselostí méně než 0,5 g na 100 g včetně
  2. Směsi
    • Olivový olej – Olivový olej získaný smícháním rafinovaného olivového oleje a panenského olivového oleje, jiného než lampantového, s volnou kyselostí méně než 1,5 g na 100 g včetně.
    • Olej z pokrutin – Olej získaný smícháním rafinovaného olivového oleje z pokrutin a panenského olivového oleje, jiného než lampantovaného, s obsahem volných kyselin méně naž 1,5 g na 100 g včetně

Nejdůležitějším měřítkem v určování kvality je především obsah kyselin, který můžeme získat chemickou analýzou nebo senzorickou analýzou. Senzorická analýza je nesmírně náročná, protože je určována pouze lidským čichem a chutí. Lidé pro tuto práci nejenže musí mít značnou dávku talentu, ale především léta zkušeností a cviku, aby byli schopni zaznamenat i ty nejjemnější nuance ve vzorcích.

Vzhled, chuť, aroma a textura ovlivňuje odrůda, oblast, poloha, doba sklizně, stupeň zralosti, způsob zpracování a další faktory. Zatímco typická chuť oleje je hořká až mírně palčivá, barva nemá žádný vliv na jeho kvalitu a chuť, závisí pouze na odrůdě a zralosti plodů.

Poučeni o způsobu degustace (na jazyk se kápne 8 až 10 kapek oleje, 2-3 sekundy se na jazyku zahřívá v pootevřené puse, poté se nechá pomalu sklouznout po jazyku k zadním zubům nakonec polknout) jsme se vrhli na připravené vzorky.

Ochutnávali jsme následující oleje:

1. Canensi extra vergine di oliva (vysoká cenová relace)

2. Villa Chieci olio vergine di oliva (střední cenová relace)

3. Bio Del Monaco extra vergine (střední cenová relace)

4. Coopoliva extra virgin olive oil (nízká cenová relace)

5. Desantis Terra di Bari olio extra vergine di oliva (nízká cenová relace)

6. Wiberg extra vergine Andalusien (vysoká cenová relace)

Abychom nebyli ovlivněni balením a značkou olejů, ochutnávali jsme naslepo z malých misek a následně určili dva nejchutnější vzorky.

Suverénním vítězem se stal vzorek č. 2, Villa Chieci olej, který je nefiltrovaný s ideální hořkostí a příjemnou chutí oliv.

Druhou příčku obsadil vzorek č. 1. Olivový olej z vyšší cenové kategorie se na druhé místo nedostal tak jasně jako vítěz a v těsném závěsu za ním byl vzorek č. 6. Canensi extra vergine di oliva je olej s vyšší hořkostí a příjemným ocasem, zatímco olej Wiberg z andaluzských oliv je chuťově jemný s extrémně silnou chutí oliv.

Zbylé tři vzorky nás nijak nezaujali. Bio olej Del Monaco a olej Desantis Terra di Bari byly extrémně hořké, zatímco nejlevnější vzorek Coopoliva zase nijaký, bez chuti.

Závěrem jsme se shodli na tom, že cena a balení nejsou při výběru oleje měřítkem. Dokonce i chutě každého z pěti ochutnávajících amatérů se dost liší, takže doporučuji každému najít si ten svůj ideální extra virgin olivový olej. Nezapomeňme však na co chceme olej použít, protože výsledná chuť se mění v závislosti na dalších ingrediencích.


neděle 15. května 2011

Hlad je nejlepší kuchař (a jiná moudra), co myslíte?

Nevím, jestli jsou tací gurmeti, že ani při pořádném hladu nepozřou nic, co není až tak dobré. Já tak zásadový nejsem, a když je prostě hlad, tak je potřeba uspokojit. Jsem schopen udělat o dost více kroků než většina ostatních za dbrým jídlem, ale není-li zbytí, přijmu, co je. A pak toho leckdy záhy lituji. Každopádně k tomuto lidovému rčení asi není potřeba o moc více dodávat, myslím, že ho téměř všichni znají na vlastní kůži.

Možná by někdo chtěl v této souvislosti použít ještě jiné moudro, „nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili“, tady by se už se mnou dostal do křížku a zřejmě by se z toho stala dlouhá debata o významu „žití života“. Znamená žít život si ho i užívat? Pro mě ano. Asi bychom se bavili i o zdraví, resp. jak plnění žaludku různými šlichtami přispívá ke kvalitnímu žití. Nepřispívá. Určitě by došlo na další přísloví „všeho s mírou“, to je někdy těžké dodržet, ale nedá se s tím než souhlasit. A kdoví, co by ještě přišlo na jazyk.

Ale zpět k hladu, jako nejlepším kuchaři. Co se na to kouknout z druhé strany. Ne, nemyslím, že nasycenost by měla být nejhorším kuchařem. Myslím, že když hladový člověk milující dobré jídlo, pozře ledacos, tak zřejmě v té chvíli skutečně nejde tolik o chuť a tedy pokud hladový člověk pozře něco velmi chutného, tak zřejmě nemá šanci si to tolik vychutnat. Z toho mi tedy vyplývá nové moudro: „za kvalitním gourmet zážitkem, nechoď příliš hladový“. Co myslíte?

pátek 13. května 2011

Slunná Itálie rozzářila Mariánky

Chci vám chvíli básnit o degustačním zážitku, který jste mohli zakusit, pokud byste byli účastníky golfové tour, která má letos premiéru a představila se na jaře pod názvem Gourmet Golf Tour.

Myšlenka uspořádat gurmánskou tour byla logická – jsme milovníci golfu a jídla, proč tedy nepřipravit gurmánské požitky i pro skupinu golfistů?

Naše gurmánská Tour má čtyři turnaje a každý z nich je tématicky zaměřen. V Mariánských Lázních jsme zvolili téma Itálie.

Takže, co jsme za celý den ochutnali?

Po příjezdu jsme si připili skvělým Proseccem a pak následovala snídaně ve formě nepřekonatelných míchaných vajíček s lanýži a italským pečivem.

V průběhu turnaje mohli hráči ochutnat skvělá zapékaná rajčata (velká rajčata zvaná býčí srdce) se sugo bolognese, mozzarelu, italské uzeniny a samozřejmě skleničku lehkého, ale osvěžujícího vína Gavi.

Hlavním lákadlem byla samozřejmě degustační servírovaná večeře v noblesním prostředí golfového klubu.

Večeře začala amuse bouche s názvem Vitello Tonatto, což je variace telecího a tuňáka podávaného na studeno.

Dalším chodem byla nasekaná jehněčí svíčková s olivovým olejem, limetovou šťávou a hrubozrnou solí servírované s italskou ciabattou a salátem s mandarinkovým olejem – opravdu skvělý předkrm.

Jako antipasti nám mistr kuchař připravil talíř italských specialit - kaviár z lilku, jumbo kapari, sušené tomaty, parmazán, gorgonzola a gratinovaný kozí sýr. Zvláště lilkový kaviár byl úžasný.

Pak jsme společnosti překvapili drobným společenským jídlem – celým vařeným artyčokem, který si každý mohl loupat, máčet v másle ochuceném nakuřovanou solí. Byla to zábava i gurmánský požitek.

Jako secondy jsme zvolili dva jednoduché recepty, ale jak se říká – v jednoduchosti je krása. Servírované spaghetti aglio olio, peperoncino a fettuccine s cuketou, tomaty concasse, jarní cibulkou a šafránem byly dokonalou ukázkou Italské kuchyně.

Ovšem zlatým hřebem byla Italská specialita Ossobuco di vitello s bramborovým koláčem - naprosto báječně upravené maso, s morkovou kostí a horkým morkem.

Jako sladká tečka byly podávané Profiterolles, plněné bílou a tmavou čokoládou.

Ke všem jídlům byla servírována italská vína – tři druhy skvělých Gavi di Gavi jako zástupce bílých vín a pak přišly hvězdy červených vín – Ruffino z Toskánska a Barolo z Piemonte. Na závěr ti nejodvážnější ochutnali průřez vyzrálých grapp.

Skvělé chování a přístup personálu na profesionální úrovni jen podtrhlo atmosféru plnou požitků a zábavy.

Už se těšíme na Karlštejn. Téma je Francie - co k tomu dodat více?