Nevím, jestli jsou tací gurmeti, že ani při pořádném hladu nepozřou nic, co není až tak dobré. Já tak zásadový nejsem, a když je prostě hlad, tak je potřeba uspokojit. Jsem schopen udělat o dost více kroků než většina ostatních za dbrým jídlem, ale není-li zbytí, přijmu, co je. A pak toho leckdy záhy lituji. Každopádně k tomuto lidovému rčení asi není potřeba o moc více dodávat, myslím, že ho téměř všichni znají na vlastní kůži.
Možná by někdo chtěl v této souvislosti použít ještě jiné moudro, „nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili“, tady by se už se mnou dostal do křížku a zřejmě by se z toho stala dlouhá debata o významu „žití života“. Znamená žít život si ho i užívat? Pro mě ano. Asi bychom se bavili i o zdraví, resp. jak plnění žaludku různými šlichtami přispívá ke kvalitnímu žití. Nepřispívá. Určitě by došlo na další přísloví „všeho s mírou“, to je někdy těžké dodržet, ale nedá se s tím než souhlasit. A kdoví, co by ještě přišlo na jazyk.
Ale zpět k hladu, jako nejlepším kuchaři. Co se na to kouknout z druhé strany. Ne, nemyslím, že nasycenost by měla být nejhorším kuchařem. Myslím, že když hladový člověk milující dobré jídlo, pozře ledacos, tak zřejmě v té chvíli skutečně nejde tolik o chuť a tedy pokud hladový člověk pozře něco velmi chutného, tak zřejmě nemá šanci si to tolik vychutnat. Z toho mi tedy vyplývá nové moudro: „za kvalitním gourmet zážitkem, nechoď příliš hladový“. Co myslíte?
Žádné komentáře:
Okomentovat