Zaujala mě reportáž o krabičkové dietě, kdy Vám firma na den připraví jídlo, které je perfektně dieteticky vyvážené, doveze ráno domů nebo do kanceláře a Vy si pak dáte každých pár hodin připravenou krabičku (někdy studenou někdy si jí ohřejete) a po měsíci shodíte cca 4-6 kilo. A jelikož se taky zabýváme jídlem a taky nejsem žádný „hubeňour“, tak mě ta reportáž dovedla k zamyšlení.
Tady si dovolím odskočit k objasnění jednoho předpokladu svých úvah, a to je moje nadváha, která není nijak dramatická (alespoň já si to tak namlouvám ) a činí cca 10 kg. Tohle dát dolů, byl bych hubeňour. Jak už je asi jasné ze všeho, v čem se angažuji, miluji dobré jídlo a víno a vůbec dobrý alkohol. Nicméně cesta k tomu, co je dobré a jak si to vychutnat je dlouhá a stále po ní jdu. Měnit dlouze vybudované návyky od rodičů, školních jídelen a společnosti vůbec není jednoduché. Asi víte, o čem píšu, tj. jedlo se jedno velké jídlo k obědu i večeři, správné jídlo = velká porce (řada lidí dnes i spojuje hodnocení restaurace tak, že „tam dobře vaří = tam mají velké porce“), dojídat se musí, u jídla se nemluví atd. A právě ty návyky byly zdrojem mé nadváhy, která vznikala cca před 15 lety. S ženou jsme 11 let, a jak říká, nikdy mě neznala hubeného. Nicméně za těch 11 let, co si spolu užíváme společný koníček = jídlo, vaříme si a chodíme po restauracích, a mohu odpřísáhnout, že nejím málo, jsem nijak neztloustnul. A moje žena má stále lehce přes 50 kg, jí samozřejmě méně než já, ale slovo dieta je jí celkem cizí.
A jsem zpět u původního zamyšlení. Při nějakém sebezapření je možné zhubnout pro každého a krabičková dieta je určitě dobrá cesta (ale pozor zjišťoval jsem si, jak je to s chutí a nečekejte žádné kulinářské zázraky), ale co potom? Zejména pro vás, co máte rádi dobré jídlo, není možné držet krabičkovou dietu věčně. A když se po dietě vrátíte do starých kolejí, tak se vrátíte i na původní váhu. Tedy chce to najet do nových kolejí, a tady se inspiruji našimi společnými 11 lety, ale třeba i stravovacími návyky milovníků jídla, a přesto hubeňourů, Francouzů. Užívejte si jídlo a jeho konzumaci, vařte z čerstvých surovin a pestře, poslouchejte svoje tělo a jezte, kdy se mu to líbí. U nás doma to v praxi znamená, že se už nesnažíme uvařit večer jídlo, aby ho bylo dost a pak ho nakonec stejně celé sníme, ale uvaříme si třeba 1 porci těstovin dohromady a máme nějakou chuťovku před tím (dobrá paštička, rajče a mozzarela, kousek foie gras s džemem apod.), a třeba kousek sýra s jablkem potom, tj. snažíme se mít více menších chodů, u toho si dáme vínko, posedíme, povídáme a na závěr nejsme nijak přejedeni, naopak příjemně najedeni a utužuje to i náš vztah. Rádi jíme večer (třeba i kolem deváté hodiny), tedy obvykle nijak zvlášť nesnídáme. Oběd si většinou dávám, nemusí to být nic velkého, ale když je čas, tak si opět rád dám s někým předkrm i hlavní jídlo i zákusek napůl a zase jsme u několika malých porcí. Když doma vaříme, snažíme se používat kvalitní čerstvé maso (vím, že není jednoduché ho sehnat, jezdili jsme do Makra, teď ale máme TORAD.cz), čerstvou zeleninu, ale hlavně kombinovat různé druhy masa, zeleniny a příloh, tedy jíst pestře. A když chodíme do restaurací, tak většinou si dáme třeba i 5 chodů, ale všechny napůl, tedy opět řada malých porcí.
Zkusím to nějak shrnout. Myslím si a zkušenost mi to potvrzuje, že když budete mít rádi jídlo a jeho konzumaci, tak budete spokojenější Vy, Váš vztah a nebudete tloustnout. A samozřejmě aplikovat známé přísloví, „všeho s mírou“. Což platí jak na množství malých porcí, tak na druhou stranu mince, tj. že někdy není zas tak špatné zajet k rodičům a dát si kachnu se šesti a 2 druhy zelí, k tomu pivko a pak krásně odpadnout .
Rád jsem dříve používal latinské „carpe diem et noctem“, ale prosím latináři pomozte, rád bych nyní popřál „carpe culina“ (s pomocí slovnik.cz jsem se pokusil o „užívej jídla“).
Žádné komentáře:
Okomentovat