Víkendový zážitek, aneb co lanýž udělá s vajíčky a kdo je schopen to sníst

Nemohu se nepodělit o zkušenost z tohoto víkendu. Vyrazili jsme ke známým na chalupu do Pošumaví, vzali s sebou TORAD box s rib-eye steakem a zeleninou na gril, suroviny na quacamole a lanýžovou pastu. Myslím, že večeře všechny potěšila. Z nasbíraných hub jsme udělali směs na cibulce a česneku, přidali lanýžovou pastu a smíchali s těstovinami, celkem povedený první chod. Steak jsme se rozhodli grilovat celý 500 gramový kus a povedl se krásně medium až medium rare (lehce krvavý), k tomu grilovaná zelenina a guacamole, směs z avokáda, koriandru, česneku, soli a limety, možná netradiční, ale velmi příjemná kombinace. K tomu nemálo lahví vína a poslední z nás spokojeně ulehali až kolem třetí hodiny ráno.

A pak přišel ten zážitek, co mě motivoval napsat dnešní příspěvek. Ráno jsme se rozhodli udělat vajíčka, a v poslední době je máme rádi právě s lanýžovou pastou. Jen jsem rozpustil máslo na pánvi, přidal trochu lanýžové pasty a rozmáchal, pak přidal vajíčka a spíše než míchaná jsem je udělal taková přehazovaná. Na chalupě byly 2 děti ve věku kolem 5 let a prý vajíčka nejedí, resp. nikdy pořádně nejedly. Asi znáte, jak to je, když se dětem dává něco, co neznají, většinou jim to nechutná a pořádně to ani neochutnali. A ejhle, vajíčka s lanýžovou pastou smlsly jako nic, a to byly po své běžné snídani. Nám všem ostatním rovněž chutnaly, ale to, že děcka snědla vajíčka s lanýžem, mě potěšilo, prostě když je něco dobré, tak to najde cestu do lecjakého žaludku.

Shodou okolností jsme se později stavovali u sestry mé ženy a tam se dozvěděli, že vajíčka dříve také nejedla, ale od té doby, co objevila lanýžovou sůl, tak je má rovněž ráda. Sůl najdete také na torad.cz, tedy zkuste a uvidíte. Osobně doporučuji tu lanýžovou pastu, a pokud chcete „echt“ lanýžovou chuť, tak rovnou tu bílou. Tak dobrou chuť.

Torádovo devatero

1. Torádi by Vám do boxu nikdy nedali mražené maso. Věříme, že zmražením se chuť i struktura změní. A ne k lepšímu.

2. Veškeré ingredience jsou maximálně čerstvé. Nestane se Vám, že do boxu dostanete nahnilé ovoce, nebo rozmáčklou okurku. Torádi chtějí, abyste se nemuseli bát dát cokoliv z boxu svému dítěti. My to těm našim taky dáváme a tváří se velice spokojeně.

3. Pokud si box objednáte do 8:00 hod., můžete si ho vyzvednout, nebo Vám ho řidič přiveze ještě ten den. Řidič Vám dá předem vědět, kdy přesně přijede, takže nemusíte strávit půl dne čekáním.

4. Torádi Vám dodávají ty nejlepší suroviny. Objíždíme farmy, ochutnáváme, čteme a vyzvídáme. Vše proto, abychom Vám dodali to nejlepší. Sami bychom si také žádné blafy na talíř nenaložili.

5. Pokud se Vám cokoliv z boxu nebude zdát, zavolejte nám a my vše ihned napravíme k Vaší maximální spokojenosti. Chceme, aby jste se u nás cítili jako v sedmém nebi.

6. Torádi mají velké uši a rozhodně chtějí slyšet jakýkoliv komentář, ať už pozitivní, nebo negativní. Mluvte s námi! Na Facebooku, emailem nebo telefonicky. Budeme Vás za to nosit na rukou. A boxy budou přesně takové, jaké je chcete mít.

7. Torádi Vám chtějí nabídnou, co nejlepší ceny a současně je jim jasné, že nevíte, co byste si počali s pětilitrovkou rybí omáčky, proto Vám odměřují přesný obsah ingrediencí, které v receptu budete potřebovat. Pokud recept říká, že je potřeba 100ml oleje, tak dostanete 1 deci, ale ani o kapku víc.

8. Torádi také ví, že Vojta má radši kořeněnější jídla než Jakub, takže Vám balíme více soli, zázvoru nebo pepře než je potřeba. Torádi si zjistili, že někteří z Vás milují pálivé i dorty, takže do každého boxu balí chilli papričku navíc.

9. Torádi myslí ekologicky. Naše boxy jsou vyrobené z recyklovaného papíru a pokud chcete, můžete nám boxy i lahvičky při dalším závozu vrátit a my je zrecyklujeme. Nebo vymyslete kreativní způsob jejich dalšího využití. Lukáš si do krabice ukládá boty a Pavlína si z lahviček udělala vázičky. A pošlete nám fotku.

Ochutnávka vepřového masa

V neděli 24.7. jsme v Restauraci Starsano v Anglické v rámci setkání s našimi Torád ambasadory mimo jiné testovali také vepřové maso. Jako testovací vzorek jsme si vybrali vepřovou krkovičku.

Šéfkuchař Starsana Petr Petrášek nám a našim ambasadorům maso připravil čistě přírodně s trochou mořské soli. Soustředili jsme se hlavně na vzhled, chuť, konzistenci, tuhost vláken a tzv. druhou chuť. Ta přichází po pečlivém rozkousání, rozmělnění a polknutí. Pokud maso nemá druhou chuť, něco je s ním špatně.

Naše chuťové buňky a reálná možnost rozpoznání je omezená, proto jsme se soustředili zatím pouze na pět testovacích vzorků, v ochutnávání budeme pokračovat dále.

Ochutnali jsme krkovičky z následujících zdrojů:

1. Řeznictví Globus v Čakovicích

2. Řeznictví Kratochvíl na Smíchově (maso z Farmy Blovice)

3. Řeznictví Klepiš v Uhlířských Janovicích

4. Řeznictví na Tyláku – maso z Jatek Český Brod

5. Řeznictví Robertson v Nuslích

Názory se samozřejmě lišily, nicméně vítěz vyhrál na plné čáře, ale postupně od nejhoršího k nejlepšímu:

Na posledním, tedy 5. místě se umístila krkovička z pašíka od Klepiše z Uhlířských Janovic. Pro mě osobně velké překvapení. Byl to totiž můj tajný favorit. Nelíbila se chuť, textura, tuhost. Maso nikomu moc nechutnalo. A to jsme při obhlídce masa v syrovém stavu s kuchařem konstatovali, že maso je fakt parádní. Celkem 33,5 bodů.

Na 4. místě se umístilo maso z Globusu v Čakovicích. No, taky jsem od něj čekal více. Ano, nejen mediální masírka o kvalitě masa z Globusu, ale také osobní zkušenosti mi říkaly, že maso by mělo... být dobré. V hodnocení se objevovaly komentáře typu: maso je tuhé, bez výrazné chuti, divná textura atd. Celkem 38,5 bodů.

Na 3. místě skončilo maso z masny na Tyláku – Jatky Český Brod. Tohle maso jsem už podle jeho barvy v syrovém stavu odsuzoval k totálnímu propadu. Hodnoticí mu vytýkali tuhost, nicméně chuťově a strukturou se líbilo a v komentářích se objevila i hláška: asi spokojený prase... Celkem 44,5 bodů.

Na krásném 2. místě skončilo maso od Robertsona z Nuslí. Líbila se vůně masa, křehkost, chuť. Maso vypadalo hezky v syrovém i zpracovaném stavu. Celkem 56,5 bodů.

A vítězem se stává: Řeznictví Kratochvíl na Smíchově s masem z Blovic. Už když jsem přišel do řeznictví, tušil jsem, že jsem správně. Čistý prostor, příjemná vůně, ochotná obsluha a přítomný řezník. Měli jen krkovičku s kostí, nicméně beze slov jí řezník vzal a vykostil mi jí. Na otázku: odkud máte maso? odpověděl okamžitě a s hrdostí – z Blovic. Maso se líbilo nejen po chuťové stránce, ale degustátoři ocenili i vůni, vzhled, texturu a tuhost. Maso zkrátka vyhrálo na celé čáře. Doporučujeme! Celkem 62,5 bodů.

V brzké době nás čeká cesta do Blovic, prostě ty spokojený čuníky musíme vidět!

Krabičková dieta a co potom?

Zaujala mě reportáž o krabičkové dietě, kdy Vám firma na den připraví jídlo, které je perfektně dieteticky vyvážené, doveze ráno domů nebo do kanceláře a Vy si pak dáte každých pár hodin připravenou krabičku (někdy studenou někdy si jí ohřejete) a po měsíci shodíte cca 4-6 kilo. A jelikož se taky zabýváme jídlem a taky nejsem žádný „hubeňour“, tak mě ta reportáž dovedla k zamyšlení.

Tady si dovolím odskočit k objasnění jednoho předpokladu svých úvah, a to je moje nadváha, která není nijak dramatická (alespoň já si to tak namlouvám ) a činí cca 10 kg. Tohle dát dolů, byl bych hubeňour. Jak už je asi jasné ze všeho, v čem se angažuji, miluji dobré jídlo a víno a vůbec dobrý alkohol. Nicméně cesta k tomu, co je dobré a jak si to vychutnat je dlouhá a stále po ní jdu. Měnit dlouze vybudované návyky od rodičů, školních jídelen a společnosti vůbec není jednoduché. Asi víte, o čem píšu, tj. jedlo se jedno velké jídlo k obědu i večeři, správné jídlo = velká porce (řada lidí dnes i spojuje hodnocení restaurace tak, že „tam dobře vaří = tam mají velké porce“), dojídat se musí, u jídla se nemluví atd. A právě ty návyky byly zdrojem mé nadváhy, která vznikala cca před 15 lety. S ženou jsme 11 let, a jak říká, nikdy mě neznala hubeného. Nicméně za těch 11 let, co si spolu užíváme společný koníček = jídlo, vaříme si a chodíme po restauracích, a mohu odpřísáhnout, že nejím málo, jsem nijak neztloustnul. A moje žena má stále lehce přes 50 kg, jí samozřejmě méně než já, ale slovo dieta je jí celkem cizí.

A jsem zpět u původního zamyšlení. Při nějakém sebezapření je možné zhubnout pro každého a krabičková dieta je určitě dobrá cesta (ale pozor zjišťoval jsem si, jak je to s chutí a nečekejte žádné kulinářské zázraky), ale co potom? Zejména pro vás, co máte rádi dobré jídlo, není možné držet krabičkovou dietu věčně. A když se po dietě vrátíte do starých kolejí, tak se vrátíte i na původní váhu. Tedy chce to najet do nových kolejí, a tady se inspiruji našimi společnými 11 lety, ale třeba i stravovacími návyky milovníků jídla, a přesto hubeňourů, Francouzů. Užívejte si jídlo a jeho konzumaci, vařte z čerstvých surovin a pestře, poslouchejte svoje tělo a jezte, kdy se mu to líbí. U nás doma to v praxi znamená, že se už nesnažíme uvařit večer jídlo, aby ho bylo dost a pak ho nakonec stejně celé sníme, ale uvaříme si třeba 1 porci těstovin dohromady a máme nějakou chuťovku před tím (dobrá paštička, rajče a mozzarela, kousek foie gras s džemem apod.), a třeba kousek sýra s jablkem potom, tj. snažíme se mít více menších chodů, u toho si dáme vínko, posedíme, povídáme a na závěr nejsme nijak přejedeni, naopak příjemně najedeni a utužuje to i náš vztah. Rádi jíme večer (třeba i kolem deváté hodiny), tedy obvykle nijak zvlášť nesnídáme. Oběd si většinou dávám, nemusí to být nic velkého, ale když je čas, tak si opět rád dám s někým předkrm i hlavní jídlo i zákusek napůl a zase jsme u několika malých porcí. Když doma vaříme, snažíme se používat kvalitní čerstvé maso (vím, že není jednoduché ho sehnat, jezdili jsme do Makra, teď ale máme TORAD.cz), čerstvou zeleninu, ale hlavně kombinovat různé druhy masa, zeleniny a příloh, tedy jíst pestře. A když chodíme do restaurací, tak většinou si dáme třeba i 5 chodů, ale všechny napůl, tedy opět řada malých porcí.

Zkusím to nějak shrnout. Myslím si a zkušenost mi to potvrzuje, že když budete mít rádi jídlo a jeho konzumaci, tak budete spokojenější Vy, Váš vztah a nebudete tloustnout. A samozřejmě aplikovat známé přísloví, „všeho s mírou“. Což platí jak na množství malých porcí, tak na druhou stranu mince, tj. že někdy není zas tak špatné zajet k rodičům a dát si kachnu se šesti a 2 druhy zelí, k tomu pivko a pak krásně odpadnout .

Rád jsem dříve používal latinské „carpe diem et noctem“, ale prosím latináři pomozte, rád bych nyní popřál „carpe culina“ (s pomocí slovnik.cz jsem se pokusil o „užívej jídla“).

Grilovaný pupek, satay špíz či jehněčí kotletky – grilovací sezóna je tady!

Před pár dny jsme pro vás testovali dobroty na gril.

Rib eye steak a salsicciu na grilu jsme pro vás již ochutnali a také máte příležitost je vyzkoušet na www.torad.cz

Grilovací sezóna je v plném proudu a proto ochutnáváme a testujeme.

Nyní jsme vyzkoušeli grilovaný pupek (hanger steak), satay špíz, jehněčí kotletky a kuřecí paličky.

Začnu u grilovaného hovězího pupku. Ten je znám jako hanger steak či flank steak. Pozor, jedná se ale o dva odlišné druhy masa. Zatímco flank je lehce přístupná část spodního šálu, hanger je „závěs“ na vnitřní straně boku. Řezníci tento kus pupku obvykle v minulosti nedávali do prodeje ani pod pult. Nechávali si ho pro vlastní potřebu. Proto se mu také občas říká řeznícká domácí panenka.

Maso jsme vyndali, nechali ho dvě hodinky „vydýchat“ v pokojové teplotě a mezitím jsme si připravili gril.

Víte co udělat předem pro nejlepší chuť grilovaného pupku? Vůbec nic! Žádné koření, žádné marinády, žádná sůl.

Maso jsme položili na vyčištěný gril, z každé strany pár minut grilovali, pak chvilku odpočíval a až poté jsme ho osolili mořskou solí za doprovodu čerstvě drceného pepře.

Maso jsme nakrájeli proti vláknům na proužky a podávali. Chuť nás ohromila. Maso je velmi šťavnaté a chutné.

Nezapomněli jsme ani na kuřecí maso.

Vyzkoušeli jsme domácí satay špízy z dílny Pavlíny a jejího holandského přítele Davea.

Ty jsme konfrontovali satay špízy připravenými z pytlíkové marinády zakoupené v tržnici SAPA.

A hádejte, které byly lepší. Jednoznačně domácí špízy. Výborná marináda a ještě lepší omáčka s burákovým máslem.

Zjistili jsme, že v Holandsku jsou satay špízy velmi oblíbené. Je to dáno historicky tím, že Indonésie byla holandskou kolonií a holanďané si tento recept přivezli právě odtamtud.

Dále jsme zkoušeli dát na gril kuřecí paličky naložené v marinádě z javorového sirupu, sojové a teryiaki omáčky. A to bohužel moc nefungovalo. Javorový sirup se na grilu výrazně připaloval a výsledná chuť díky tomu nebyla nijak ohromující. Tuto marinádu máme již vyzkoušenou v troubě, kde fungovala skvěle.

Na závěr jsme grilovali jehněčí kotletky. Přichystali jsme si je na dva způsoby. První byly kotletky jen zlehka zakapané olivovým olejem. Druhý způsob byl s česnekem a rozmarýnem. Shodně jsme nechali obě varianty odpočívat cca 2 hodiny a pak je dali na gril. Vzhledem k tomu, že se jednalo o opravdu skvělé vyzkoušené maso z farmy na Vysočině, vyhrála varianta bez česneku a rozmarýnu. Na „neochucené“ jehněčí jsme na závěr dali jen trochu dobré soli a podávali. Chuť masa byla vynikající. S česnekem a rozmarýnem to bylo taky výborné, jen nám prostě momentálně více vyhovovala varianta bez přidaných chuťových ingrediencí.

Budeme dále zkoušet a ochutnávat, chceme vám v Torád boxu přivézt jen ty nejlepší a prověřené ingredience!

Mučenka čili passion fruit

'Čau Jepice, za 5 min. venku', zablikal messanger. Sice jsem sotva dosedla k pracovnímu stolu, ale jdu hned. Je krásně, ještě stihnu jednu cigaretku. Ježatá postavička se pomalu klátí směrem ke mně a tváří se potměšile. Něco nese. Bacha, je zákeřnej, varuju sama sebe a čekám pavouka za krkem nebo kostku ledu za tričkem. Já to věděla, shnilá brambora...a lžička? Když přijde ke mně, pobaveně sleduje můj nedůvěřivý pohled na tu hnědodivnou plesnivě vyhlížející kuličku. Vytahuje nožík a rozkrajuje to. Slupka jemně zakřupe, to nebude hniloba, uvažuju. Opatrně to otvírá a vidím sytě oranžovou rosolovitou hmotu s nazelenalými zrníčky a začíná se ke mně linout kyselosladká povědomá vůně. Ochutnává a zdá se mi, že přivírá oči. Asi mu to fakt chutná a probouzí ve mně zvědavost. Nabírá druhou polovinu a podává mi ji. 'To jsou oranžový bonpari, né?', hlásím první dojmy a marně skrývám okouzlení. 'Celou bednu sežrat nemůžem, Jepice.' vrací mě zpátky na zem. Má pravdu, čekám, jestli nevytáhne ještě jeden kousek, ta chuť mě fakt uchvátila. Holt jeho název nelže passion fruit- ovoce vášně.

Bohužel i na českém názvu je něco pravdy. Mučenka vás dokáže i zmučit svíravou odporností, když ji jíte nezralou. Protože nakupujeme očima, prodává se mučenka purpurová, někdy dokonce nazelenalá a vždycky nesvraštělá, zkrátka totálně nezralá. Proto je třeba ji kupovat ve velkém předstihu a nechat ji dojít do 'stádia shnilé brambory', abyste s ní zažili tu pravou sladce nakyslou nádherně voňavou vášeň.

Čerstvé bylinky v kuchyni

Vaření je zábavička, když má člověk čas a nemusí. Bohužel hladové krky přibíhají s železnou pravidelností a neustále hlásí nové a nové potraviny, které nejsou k večeři žádoucí. V té chvíli je třeba vymyslet způsob, jak několik receptů, které prošly cenzurou, vařit pokaždé jinak. Já ho našla v čerstvých bylinkách. Zkrátka na svěží voňavé lístky si člověk lehce zvykne a zkoušení nových druhů se okamžitě stane drogou. Najednou se přistihnete, že sáčky se sušenými bylinkami míjíte v obchodě s pohrdlivým úšklebkem na tváři a směsi koření jsou pro vás něco jako berlička pro kuchaře diletanty.

V poslední době nejvíc kamarádím s wokem. Předem uvařím rýži nebo nudle, nakrájím jakoukoli zeleninu a kousek masa, a když to pak všechno orestuju dozlatova na trošce oleje, přidám hrst čerstvých bylinek. Promíchávám a nasávám snad i ušima tu svěží vůni, která se určitě line až do Krčského lesa. Osobně dávám přednost asijským druhům, mými favority jsou koriandr a kayang. Oba tyhle druhy mají pro mě jednu společnou vlastnost, buď je člověk miluje, nebo je nesnáší. Myslím, že podobně je to s většinou exotických bylinek, třeba s anýzovou bazalkou, rybí mátou nebo shiso listy. Asi taky proto se nechytly tolik jako jiné druhy, ale o to nadšenější z nich budete, když je vyzkoušíte. Přece jen i díky nim jsou asijská jídla tak pestrá a voňavá a jejich zvláštní chuť, která je u každého druhu bez výjimky zcela nepopsatelná, dokáže zázraky i z těch nejobyčejnějších ingrediencí.

Všechny čerstvé bylinky, jak takové ty profláknuté, tak asijské, jsou úžasné za studena i na 'vaření'. Když ale na´vaření', tak zásadně nevařit! Čerstvé bylinky se přidávají vždycky až nakonec, aby jejich chuť a vůně nevyprchala. Teplo, které vychází z ostatních ingrediencí, bohatě stačí k tomu, aby se vonné látky uvolnily a přivedly domů strávníky po čuchu.

Když se o čerstvých bylinkách budete chtít dozvědět více, tak jděte na stránky TITBIT.