Nejlepší restaurace v Krkonoších

Ozývám se opět po docela dlouhé době, což bylo způsobeno velmi pracovně náročným obdobím (které bohužel nadále trvá). Ale nejen tím, prostě potřebuji nějaký impuls, který mě nadchne, a pak se musím podělit o zážitek. A tohle nadšení mám z tohoto víkendu z Krkonoš.

Obvykle jezdíme na Luční boudu, kde mj. mají nově vlastní pivovar a už se těším, až jejich pivo ochutnám. Ale moc dobře tam nevaří. Tentokrát však měli plno a nejen oni, volal jsem i na Labskou, Špindlerovu či Josefovu chatu a všude obsazeno. Málem nás to odradilo se vydat do tak plných hor, ale řekli jsme si , dáme poslední pokus a zkusili Moravskou boudu. Jedná se vlastně o 3 boudy umístěné pod vrcholky hor nad Špindlerovou boudou ve výšce 1225 metrů. A měli jsme štěstí, vyšel na nás poslední pokoj na chatě Vatra. I na Vatře je příjemná hospůdka a tady jsme si dali první večeři. Jak už asi správně chápete, kvůli této restauraci článek nepíšu. Nicméně celkem příjemné bydlení, dá se sem dostat autem a mají tady krásnou saunu s venkovním bazénkem.

Druhý večer jsme utekli na večeři do 200 metrů vzdálené Moravské boudy. A tady nás prostě dostali. Přišli jsme zcela bez nějakých očekávání, ale už na jídelním lístku bylo vidět, že to není úplně obvyklá horská hospoda s českou klasikou a pár minutkami. Nicméně nijak jsme se netěšili, zajímavých lístků, kdy pak jídlo za moc nestálo, už jsme taky viděli dost. Objednali jsme si na začátek čerstvého pstruha s bazalkovým přelivem a bramborem se zeleninou. Na čerstvost pstruha jsem se raději přeptal, ale jídelní lístek byl vytvářen speciálně pro tento víkend a o tom, že ryby přijely včera čerstvé, jsem byl ujištěn. A ne že bych tvrdil, že vždy poznám, že ryba byla čerstvá, to vždy závisí na různých okolnostech, ale ryba byla prostě výborná. Dříve jsem pstruhy vůbec nemusel, ale za poslední dobu jim přicházím na chuť (nejlepší asi byl na Lago di Garda). Maso bylo vynikající, zkombinované s přelivem z bazalky a zřejmě citronu, tedy dodalo to masu zajímavou doplňkovou chuť a žádoucí kyselost a k tomu byly výborné brambory s mrkví a petrželkou (zřejmě udělané na másle) a možná to zní divně, ale ta kombinace byla prostě skvělá. Další chod jsme zkusili polévku dne – kaštanový krém. Vlastně jsme si polévku doobjednali poté, co jsme ji zahlédli u sousedů a viděli jejich spokojené obličeje. A ty jsme asi při konzumaci měli rovněž, protože opět mohu než jen vyluzovat slova chvály. Plnost, sladkost vyvážená kyselostí, kousky kaštanů a na vrch tenké plátky kachních prsíček (při prvním pohledu jsem se lekl, že jsou to lanýže, to už by mě úplně posadilo na zadek :-). Dalším chodem pak byla příjemná kachní játra s bramborovými plackami a výbornou cibulovou marmeládou. Jako hlavní chod jsme si dali jehněčí kolínko po alsasku se šťouchaným bramborem. Vynikající rozpadavé maso v úpravě na kořenové zelenině a příjemným bramborem nás opět nadchlo, ale také dostalo do stavu řádné plnosti. Totiž porce nebyly vůbec malé a co je nutno rovněž zmínit, ceny byly velmi příznivé (za celé tohle menu dáte lehce přes 500 Kč). Na závěr jsme se ještě rozhodli pálit tuky v ohni glycidů, tj. dali jsme si lívanečky s borůvkami a mascarpone. Kávička mě moc nevzala, ani bílé víno jsme si nevybrali dobře, ale to nám nadšení nemohlo zkazit. Naopak jsme objevili výborné červené víno z Cote du Rhone (2006) za rozumnou cenu 450 Kč.

Na závěr jsme se museli vidět s tvůrce všech těchto dobrot a byli seznámeni s šéfkuchařem Martinem Feherem, který nachází inspiraci u svých přátel v pražském Alcronu. Nicméně bez talentu a chuti by inspirace byla k ničemu, ale tady v nejvyšších polohách naší republiky jsme našli obojí. Prostě Moravskou boudu můžeme vřele doporučit, a jak jsme si později zjišťovali, tak její kuchyně není až tak neznámou (ten samý den např. Porsche klub měl rezervovaný oběd pro 30 lidí – jejich průvod drahých aut jsme potkali i při návratu na boudu z horské túry). Vzhledem k tomu, že Krkonoše máme celkem prochozené skrz naskrz a tohle byl zatím výrazně nejhezčí gurmánský zážitek, tak je to možná nejlepší restaurace v Krkonoších.

Už plánuji s přáteli další návštěvu tohoto místa a taky jsem tentokrát nevyzkoušel tu saunu a to se musí napravit. Třeba se tam potkáme.