Z Korsiky jsme absolvovali 2 zastávky na cestě do Burgundska. Nejprve u známých v Toulonu, kde jsme ochutnali běžná provensálská vína a jedli doma upečené ryby (mořského vlka na fenyklu a pastisu – anýzový likér - a pražmu na víně). Provensálská vína jsou vyhlášená hlavně svými „růžáčky“, ale měli jsme i celkem dobré bílé a červené, přitom byly za celkem malou cenu. Budeme se muset na tuto oblast blíže podívat.
Další zastávka byla v Avignonu, krásném městě, kde ve 14. století sídlili papežové. Kousek od tohoto města je i slavné Châteauneuf-du-Pape, kde se právě za papežského období rozvinulo pěstování révy a výroba vína a dnes je to všem známá apelace. Předpokládám, že většina už s tímto vínem přišla do styku, je to třeba hezký dárek při svatbách (znáte tu písničku o báječné ženské a chlapovi:-). Jedná se hlavně o červená vína (bílá tvoří jen cca 5%). Jsou postavená dominantně na odrůdě Grenache (ale často potkáváme i Mourvèdre a Syrah a celkově je povolených 18 odrůd). Vína mají obvykle hodně alkoholu (14-15%), což ne každému vyhovuje a je třeba být při konzumaci opatrnější. V Avignonu při večeři jsme ocenili opět celkem širokou nabídku menších lahví (tady to nebyly lahve o obsahu 0,5 l, ale 0,375l) a zkusili jsme bílé i červené Châteauneuf-du-Pape a pak lahev Gigondas, což je rovněž víno z údolí Rhôny a občas se tato apelace nazývá malý bratr Châteauneuf-du-Pape. Ten večer u nás každopádně malý brácha vyhrál.
A konečně přišlo Burgundsko. Když nás za Lyonem na dálnici informovala cedule, že jsme vstoupili do dlouho očekávané oblasti, tak jsme byli docela zklamaní. Všude kolem pole pšenice, kukuřice, občas nějaká zelenina. Nikde vidět žádné kopce a vinice, ani vesnice nevypadaly nijak zajímavě. Vesnice, kterou jsme si vybrali k bydlení, měla být už na kraji vinařské oblasti a zároveň kousek od dálnice, tak jsme byli hodně zvědaví. A skutečně nás Burgundsko překvapilo. Po zkušenostech z Piemontu, ale i dalších vinařských oblastí jsme čekali kopcovitou krajinu plnou vinic a místo toho jsme po sjezdu z dálnice dál projížděli lány s kukuřicí a po kopcích nikde ani památky. Vlastně ani při dojezdu do naší vesnice jsme neměli dojem, že jsme v kraji vína, ale vesnice sama na nás udělala dobrý dojem. V centru starobylý zámek (dnes luxusní hotel), kolem se táhly typické kamenné zídky a za jednou z nich starobylý dům s malým parkem a krásnými romantickými pokoji. Hned jak jsme se ubytovali, což už byli pozdní odpolední hodiny, jsme se ptali po vinicích a vinařích a dostali doporučení na vinaře dvě vesnice odtud. Neváhali jsme, sedli do auta a vyrazili na první ochutnávku. Naštěstí je ve Francii alkohol za volantem povolen, jinak nevím, jak bych si ty ochutnávky užil. Plivat totiž víno jsem se ještě nenaučil, nějak mě přijde škoda, když už máme hezké víno v ústech, ho pustit zase ven.
Hned jak jsme opustili naši vesnici, skutečně začaly vinice. Očekávané kopce jsme ale nikde nenašly, vinice se táhly po rovině, a když jsme pak projeli další vesnici, mj. slavné Vosne-Romanée, kde se nachází snad nejslavnější vinice světa Romanée Conti, tak se svahy začaly mírně zvedat do vrchu. Možná pro lepší orientaci uvedu, že jsme se nacházeli uprostřed mezi hlavními centry této oblasti (nazývá se Côte-d'Or, neboli Zlaté pobřeží, ale nenechte se zmást, jsme ve vnitrozemí) hlavním městem Dijon a městem Beaune. Ve směru od Dijonu k Beaune od silnice vlevo se táhnou vinice po rovině, vpravo se pak zvedají celkem nenápadné svahy a kolem silnice jsou rozloženy vesnice, které dávají jména svým krásným vínům (celkem je 44 apelací dle vesnic – AOC Village a v této kvalitě se produkuje 36,8% produkce, 51,7% produkce je v základní regionální apelaci, 10,1% v Premier Cru, kterých je 684, a jen 1,4% vína vzniká v 33 Grand Cru).
Dorazili jsme k prvnímu vinaři do malé vesnice Concoeur et Corboin, kde na nás čekalo přes 20 vzorků z různých apelací, od základního Bourgogne (regionální apelace) po Clos de Vougeot Grand Cru za 75 EUR. Velmi nás nadchlo bílé víno z Meursault a to zejména jeho Premier cru, v červených pak víno z Vosne-Romanée (to jsme i nějaké přivezli) a samozřejmě i ty nejdražší Premier Cru z Pommardu a Nuits-Saint-Georges a Grand Cru z Clos de Vougeot.
Díky průřezu celou řadou vesnic a vín jsme dozvídali řadu zajímavostí. Např. Clos de Vougeot je největší Grand Cru v oblasti (přes 50 ha) a druhé největší v celém Burgundsku (první je Corton s téměř 95 ha) a toto Grand Cru má ve správě stejně jako přilehlý zámek Bratrstvo koštéřského řádu (La Confrérie des Chevaliers du Tastevin) a víno z této vinice vyrábí celá řada vinařů (snad až 90). Chutnali jsme i víno z Gevrey-Chambertin a zjistili, že v této vesnici je nejvíce Grand Cru (8 z 33 v Côte-d'Or, resp. celkem je jich 34, protože jedno se nachází v Yonne, tj. oblast Chablis). Druhou největší koncentrací je Vosne-Romanée, kde se nachází 6 Grand Cru, z toho pět patří pod Domain de la Romanée Conti, včetně již zmíněné nejslavnější vinice a jedno patří pod Domaine François Lamarche. K vlastnímu Romanée Conti jsme se dozvěděli, že zájemci jsou na předlouhém seznamu a ještě si snad musí koupit několik drahých lahví z produkce vinařství a jen jedna je ta ONA. Když jsem zapátral na internetu, tak se mi podařilo objevit nabídku tohoto vína s cenou kolem 6 tisíc liber. No abych to uzavřel, tak malý citát k ročníku 1985 od Roberta Parkera: "Utterly mind blowing...heady, intoxicating bouquet...earthly and heavenly delights..." Netroufám si překládat, to je pro nějakého básníka.
Po návrat nás čekala procházka 2 km do vedlejší vesnice do doporučené restaurace. Objevili jsme na ní i červenou samolepku Michelina. Krásný zážitek mě ze všech večeří kazilo jen šílené vedro, které mi jednou vystoupalo na teploměru v autě až na 40° a i večer klesala teplota velmi pomalu, navíc restaurace nemají klimatizaci, zřejmě nejsou na taková vedra v Burgundsku zvyklí. V restauraci jsme si užili řady chodů, s ženou jsme zvyklí objednávat různá jídla a navzájem si ochutnávat. Chuťové pohárky rozradostnily např. mušle sv. Jakuba na omáčce z šalotek, vína, smetany, koňaku a lanýžů, vynikající platýz s jemnou máslovou omáčkou, slaninou, fazolkami, chřestem a pečenými rajčaty. Samozřejmě nemohli jsme si nedat hovězí na víně, maso bylo dobré, omáčka vynikající a k tomu kaše, hrášek a mrkvičky. Dále nás nadchnul telecí brzlík s liškami a vinnou omáčkou, zapomněl jsem na výborné amouse bouche - créme brulée z rajčat a nakonec krásné sýry (např. Epoisse) a vafle s hruškou. Při večeři jsme samozřejmě dále objevovali místní vína, na začátek cremant, potom Chablis a nakonec další Vosne-Romanée. Byl to večer jedna báseň, možná na jeho konci bych byl schopen přeložit ty „božská“ slova Roberta Parkera.
Další den byla, bohudík i bohužel, neděle. Bohužel proto, že je téměř všude zavřeno, bohudík proto, že jsme si mohli trochu odpočinout. Vyhnal nás až hlad do nejbližší větší vesnice Nuits-Saint-Georges, kde se v centru našlo pár otevřených restaurací. Ochutnali jsme další burgundskou klasiku „jambon persillé“, tedy jakousi tlačenku, kde masový základ tvoří vynikající šunka a rosol je zelený od petrželky. Dále jsme si dali kohouta na víně, který byl výborný, a tentokrát jen trochu rozlévaného, ale přesto dobrého vína. Kéž by i naše hospody měli dobré rozlévané víno, nebo alespoň ty menší lahve. Následoval návrat do postele a další válení a na sklonku dne hlavní zážitek – večeře.
Zase jsme se vydali do sousední vesnice, tentokrát na opačnou stranu. A opět objevili malou hospůdku s řadou samolepek na dveřích včetně té michelinské. Dnes to bylo vyloženě domácké prostředí, manžel vařil a milá paní nás obsluhovala. Začali jsme skleničkou úžasného cremantu, jehož výrobce jsme se druhý den rozhodli navštívit. A pak začal koncert jídla – po domácku vyrobená paštika z foie gras (uvnitř s višněmi v alkoholu naloženými) se skleničkou sladkého vína, pak pěkně masití šneci zalití bylinkovým máslem, králík na hořčičné omáčce, zase pěkně máslové, a na závěr trochu sýrů. K tomu všemu nejprve malá lahvinka bílého a pak červeného vína. Na závěr jsem si dal starý armagnac a kávičku, aby mi po tolika tucích slehlo. Všechno bylo vynikající a tuto restauraci jsme vyhodnotili jako zatím nejlepší na naší cestě.
Přišlo pondělí a čas dalšího přesunu. Čekal nás zlatý hřeb celé cesty, večeře v Lyonu u Paula Bocuse, restaurace ověnčené už 45 let třemi michelinskými hvězdami. Nicméně nejprve jsme se zajeli podívat do Beaune, kde jsme v místním krámku neodolali jambon persillé a společně s bagetou ji snědli po cestě autem. Městečko bylo celkem hezké, ale nijak zvlášť nás neoslovilo. Pak jsme se vydali hledat výrobce cremantu, který nám tak chutnal včerejšího večer, což se po nemalém úsilí podařilo a pán byl natolik ochotný, že nás vzal do sklepa i v hodině oběda. Jeho vína byla úžasná a při příští cestě počítám, že přivezeme více jak vzorky na interní testování. A pak hurá do Lyonu.
Teď vás trochu zklamu a nechám guru novodobé francouzské kuchyně na další článek. Tedy najednou se už vracíme domů. Ještě zastávka v Autun, kde na nás čekal výrobce foie gras a dalších produktů z kachen. Bohužel bylo právě po zabíjení a neměli ještě čerstvé produkty. Koupili jsme si paštiku bloc de foie gras a uzená kachní prsíčka z minulé várky a odvezli na domácí degustaci. Stavěli se na oběd, kde jsme si dali steak a salát. Steak hlavně proto, že byl ze Charolais, což je odtud (z okolí města Charolles) pocházející masné plemeno skotu. Jsou to velké světlé kusy skotu, zkuste zadat do Google, pohled na ně stojí zato. A maso bylo vynikající. Pak už jen vyzvednout vína a s příslibem návratu opouštíme Burgundsko.
Naše poslední zastávka byla ve Štrasburku, hlavního města Alsaska, kde jsme stihli poslední večeři na území Francie, nicméně měli jsme pocit, že večeříme v Německu. Znalci historie vědí, že toto území patřilo v různých dobách oběma národům a Německo je odtud jen několik kilometrů. Při návratu domů jsme si ani nevšimli hranic. K večeři tak byl Choucroute royal neboli kopec teplého zelí, brambor a na tom 2 druhy klobás, kuse vepřového kolene, kus bůčku, šunky a velký játrový knedlík. Trochu mi to připomíná selskou baštu :-)
A to je vše. Francie v nás zanechala spoustu krásných vzpomínek a touhu vrátit se brzy zpět. A tu zřejmě naplníme už brzy, jelikož plánujeme na 13.-16.10. vypravit malou cestu pro přátele a příznivce právě do nitra Burgundska. Klidně se můžete přidat, více info poptejte na vojta@torad.cz.
