Před týdnem nás pozval známý milovník jídla Benjamin Kuras na ochutnávku vína a specialit italské provenience. Chutnali jsme vína z Friulli (víte, že odtud pochází Tokaj, nicméně dnes už tuto značku mohou používat jen Maďaři), husí proscuitto (nádhera) a uvařil nám fantastické dýňové rizoto (víte, že ta oranžová dýně Hokkaidó se nemusí loupat, resp. dokonce to bylo v rizotu žádoucí). Něco z popsaných dobrot určitě uvidíte na Torád, ale o tom jsem psát nechtěl. Večer se nesl na různých tématech, ale jednoznačně dominovalo jídlo. A kromě jiného zde padlo, že Benjamin byl před časem v Lošticích u Olomouce a jedl zde velmi zajímavé vdolky s olomouckými syrečky. Tehdy jsem si to ještě nespojil, ale když jsem za 3 dny měl cestu do Olomouce, tak mě nedalo a při zpáteční cestě jsem se tam musel zastavit.
Olomoucké tvarůžky, dříve nazývané olomoucké syrečky, jsou druh měkkého zrajícího sýra, který všichni znáte. Rád si je občas dám, ale není to zas často, s dobrým chlebem, máslem a cibulí. Netušil jsem, že jsou velmi dietní, nikdy jsem tyto hodnoty nezkoumal, ale obsah tuku do 1% mě fakt překvapil. Asi proto si k nim člověk dává chleba s máslem. Navíc je sýr konzervovaný jen solí. Ještě možná v rámci osvěty dodávám, že se vyrábějí z nesýřeného kyselého tvarohu.
A tak jsem byl na návsi (možná náměstí) v Lošticích a zkoumal, která z dvou hospod dělá ty vdolky. V jedné měli lívance s tvarůžky, a tak jsem zkusil tu. Jak se ukázalo, byl to vlastně vdolek, tedy byl jsem správně. Pokud budete i vy váhat, tak je to restaurace na rohu a hned přes ulici je podniková prodejna Olomouckých tvarůžků (tam jsem samozřejmě vydatně nakoupil). Dal jsem si ještě topinku s rozpečeným tvarůžkem a ďábelskou omáčkou (ta za moc nestále a spíše chuť kazila), zapečené tvarůžky se slaninou (prý místní specialita, ale to je asi všechno s tvarůžky) a pak ten vdolek. A musím říci, že se mi to docela líbilo. Chuť rozpečeného tvarůžku není zas tak výrazná a v tom těstě docela dobře fungoval, k tomu borůvkový džem a šlehačka (ta mi moc neseděla, možná trocha rozšlehaného tvarohu by byla lepší), prostě zajeďte zkusit nebo zkuste doma.
V prodejně jsem si pak koupil uzené syrečky, nakládané syrečky, klobásu a sekanou se syrečkem a syrečkovou pomazánku (ta byla nejlepší, pak asi ta sekaná). V následujících dnech jsem měl syrečkové chuti plné zuby (byť je v tepelné podobě jemná), ale přesto jsem rád, že jsem tam byl, rád se s vámi o zážitek tímto dělím, a když budete v Olomouci, tak neváhejte zajet. Cesta pak na Prahu přes Hradec či Pardubice není vůbec špatná, i to byl pro mě jako řidiče nový zážitek.
Žádné komentáře:
Okomentovat