Pasta fresca

Pro mě to byla láska na první pohled. Krásně žlutá hnízda tagliatelle vedle nepravidelných lasagní a trojúhelníčkové spaghetti. A potom o pastě fresca začal náš dodavatel pan Blažek mluvit. V tu chvíli jsem se rozpouštěla jako šalvějové máslo na ravioli. Mluvil o bronzových strojích, na kterých Italové vyrábějí těstoviny už odpradávna a přes všechny pokusy jim současné nerezové obludy nesahají ani po paty. Bronz totiž díky své ohebnosti způsobí větší pórovitost a na povrchu jsou potom hrubé. Díky tomu pak pasta nasaje spoustu omáčky, takže místo půlkilového balení těch sušených, Vám bohatě stačí 300g těch čerstvých a místo deseti minut je vaříte dvě. Potom mi dal přivonět. Ano, protože čerstvé těstoviny totiž narozdíl od těch sušených nádherně voní. Díky tomu, že se vyrábějí pouze den před distribucí a narozdíl od těch průmyslově vyráběných obsahují vajíčka. Kromě vajíček najdete v pastě také mouku ze speciální odrůdy Triticum durum, která obsahuje více lepku než klasická pšenice, a i proto se například nerozvářejí. A nakonec jsem je ochutnala. Aglio Olio, Lasagne s boloňským ragů a nakonec i naše eshopová Pasta Salsiccia. Už určitě víte, co chci říct. Byly k sežrání.