„Už dávno jsem chtěl něco povědět o Brillat-Savarinovi. Tato postava spíše se usmívajícího než smějícího tlouštíka, tento duch a spolu i vybraný žaludek mě vábili… Anthelme Brillat-Savarin … se narodil v Belley v departmentu Ain 1. dubna 1755 a zemřel v Paříži 2. dubna 1826. Prožil tedy dobu 71 let a měl tudíž dost času dobře se najíst.“
Takto začíná kniha, kterou jsem si půjčoval s jistou skepsí, nicméně dnes vás na ni chci upozornit. Ačkoli je to 200 let staré dílo a jazyk, kterým je psáno tomu odpovídá, tak spousta pravd o jídle, když si je přečtete a víte, že platili už před takovou dobou, tak dostávají na větší vážnosti. Jsou tam i sdělení úsměvná, vlastně je jich hodně, řada je přehnaných, třeba o negativním účinku kávy (jen upozorňuji, že káva tou dobou byla zřejmě známa v Evropě jen cca 100 let), „všichni otcové a matky měli by si vytknout za povinnost přísně zakázat kávu svým dětem, nechtějí-li z nich mít zakrnělé, vyschlé a pochroumané tvory, zestárlé již ve dvaceti letech“. A ještě o tohle vás nemohu ochudit: „Na společenské výši, na jaké se dnes nacházíme, můžeme si sotva představit národ, který by se živil výhradně chlebem a zeleninou. Kdyby i existoval, byl by nezbytně přemožen vojskem živícím se výhradně masem, jak vidno na Indech, kteří se stali postupně kořistí všech, kterým napadlo je podmaniti“.
Určitě jsou tam i z dnešního pohledu nepravdy, ale žádný příklad si neuvědomuji.
Každopádně doporučuji tuto knihu vzít do ruky a zkusit se do ní začíst. Asi na začátku byla trochu nudná, ale časem mě fakt začala bavit. Najednou jsem měl chuť přepisovat nějaké sdělení za každé druhé stránky. K tomu asi nedojde, času je málo, ale přeci jen ještě citace na závěr.
„Prolistoval jsem slovníky hledaje slovo labužnost a nebyl jsem nikterak spokojen s tím, co jsem nalezl. Smysl toho pojmu je neustále zaměňován s hltavostí a žravostí …. Definujme tedy a rozumějme dobře. Labužnost je vášnivá, odůvodněná, na zvyku se zakládající záliba ve věcech, které lahodí chuti. Labužnost či gurmánství je nepřítelkyní přílišnosti; kdo se přejídá neb opíjí, vydává se nebezpečí být vyškrtnut z cechu. Labužnost zabírá v sobě též mlsnost, jež není nic jiného než táž záliba v lehkých, delikátních, málo objemných potravinách, cukroví, pečivu atd. Mlsnost je odrůdou labužnictví, zavedenou pro ženy a jim se podobající muže. Nechť z jakéhokoli stanoviska hledíme na labužnost, zaslouží si jen chvály a povzbuzení.“
Tedy chvála všem milovníkům jídla. A pokud se vám, stejně jako mě, nepodaří občas uhlídat tu přílišnost, tak je to dle mého normální, alespoň v kultuře, ve které jsme vyrostli a od které se obtížně oprošťuje. A jak bylo řešeno v úvodu, pan Savarin byl usmívající tlouštík, tedy ne vždy byl zdařilým nepřítelem přílišnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat