Moje očista obnáší nejíst maso a nepít alkohol, a to téměř celý leden. Skoro celý, protože o půlnoci na Silvestra nemá smysl přestat a Nový rok se mi ještě nechce.
V dávné době jsem přestal kouřit a už mi to vydrželo. Kombinované strádání odvede mysl od jediné potřeby a jde to snáze, i když jedna kamarádka to zkusila a prý trpěla ještě více (to byl ovšem jen její subjektivní pocit, nemohla to porovnat).
Odpočinout si měsíc od alkoholu – metle lidstva – asi nikomu nemůže ublížit, i když s tou metlou samozřejmě nesouhlasím a článek o přínosech pravidelné střídmé konzumace dobrého vína necháme na jindy či na někoho jiného.
Na druhou stranu zjistit, zda-li bez toho alkoholu ještě umím být, najít si i jiné cesty k uvolnění od stresu a pak si v únoru vychutnat to první výborné víno či pivo, to všechno vidím, jako přínosy lednového alkoholového strádání.
A co chuť, když žádný kuchařský velikán nepřipustí, že lze dobře vařiti a jísti bez masa?
Asi ano, ale to pak člověk dělá dalších 11 měsíců, tedy prostě ta změna je přínosem. Najednou mám doma různé luštěniny a obilniny, na které pak po zbytek roku téměř nevzpomenu, najednou hledám v jiné části menu či sedím v úplně jiných restauracích (třeba vietnamská veganská Loving Hut v Londýnské či Lehká hlava a Maitrea).
Nacházím nové recepty a inspirace, užívám si více indické kuchyně a různého koření, vařím jednoduché bezmasé těstoviny. Tak třeba z letošního ledna jsem si přinesl lilek na černo, úžasné jídlo, které mají právě v Loving Hut (ale musíte si o něj říci, není běžně na menu) a které jsem se pak i pokoušel uvařit doma. Můj výsledek byl jiný, ale také dobrý, tedy vlastně to byly hned inspirace dvě.
Nikdy jsem nedržel klasický půst, těch 40 dní před Velikonocemi, co se kvapem blíží. Dělám si svoji osobní očistu již řadu let v lednu. Po tom všem jídle a pití na konci roku to prostě moje tělo cítí jako vhodné a byť je to leckdy nemálo sebepřekonání, všem to mohu doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat