V přilehlých chodbách by zase inspiraci nabrali cukráři, byly zde vystavovány a hodnoceny nejrůznější druhy dortů, resp. spíše to byly neskutečné kreace vytvářené pomocí cukrářských a pekařských technik.
Další části veletrhu se pak týkaly balících a výrobních strojů, vybavení kuchyní, speciální část byla věnovaná kavárenství, tedy čajům, kávám, dezertům a opět vybavení a různým kávovarům a přístrojům. A samozřejmě jídlo samotné dělené po zemích, i když nebylo jednoduché se v systému členění vyznat. Veletrh byl opravdu velký, strávili jsme tam pár hodin každý den, prošli to celé, ale určitě ne důkladně. Martina to má možnost porovnat s nejvýznamnějším evropským veletrhem SIAL, který se koná jednou za 2 roky v Paříži, a Dubaj je sice trochu jiná (třeba minimálně byla zastoupena ovoce a zelenina), nicméně zajímavější, rozsáhlejší a přitahuje pozornost i vystavovatelů ze vzdálenějších zemí. Jedinou nevýhodou je, že v Dubaji nebyl přítomen alkohol a ochutnávka dobrého vína by nám vůbec nevadila.
Oproti SIAL se na Gulfood prý dalo mnohem více ochutnávat, tedy byli jsme v takovém malém ráji. Píši článek s odstupem času, protože jsme pak hned odjeli na Filipíny, a zážitky tam řadu vzpomínek utlumili, ale největší zážitek v nás zanechal med z Jemenu, který pochází ze stromů trnovníku Kristova (sidr tree) a který je nejdražším medem světa (250 gramů je za cca 50 USD). Martina je z něj možná ještě více „odvařená“ než já a dává ho na roveň takových dobrot jako lanýžům, foie gras či kaviáru. Myslím, že se pokusíme nějaké menší balení mít časem na našem eshopu.
Dubaj je mimochodem i ideálním místem pro nákup pravého íránského kaviáru a co mám tak povědomí o cenách, tak to vychází tak na půlku, co tady u nás. Na veletrhu jsme potkali i producenty kaviáru, ale bohužel tohle bylo bez ochutnávek. Zaujalo mě, že ve Španělsku se již řadu let odchovává jeseter dovezený z Kaspického moře a stejnými procedurami se z něj získává kaviár, který pak je opět o jiných cenách než ten originál. A i u originálu jsme zaznamenali rozdíly mezi tím, jestli je kaviár z chovaných či lovených ryb. Při cestě zpátky jsme neodolali pár malých krabiček koupit v duty free, tam byl zase rozdíl v ceně, jestli se jednalo o kaspický kaviár či íránský (netuším v čem je rozdíl, ale časem na to přijdu) a pak samozřejmě v druzích (dle druhu jesetera) sevruga a asetra byly cenově stejné a o 50% i více pak stála beluga.
Koupili jsme i krabičku kaviáru de Venice, který produkují na jeseteřích farmách v Itálii, cenově byl tak na půlce sevrugy. Brzy se pustíme do ochutnávky, zkusím k tomu zase něco napsat. Ale zpět k veletrhu, kde jsme ochutnali mnoho dalších pochutin – olivové oleje, sýry, nejrůznější omáčky a redukce, ořechy a sušená ovoce, čaje, kávu (i cibetkovou), hotová jídla, Brazilci i grilovali steaky, ale to jsme minuli.
Zaujali mě produkty z Kypru, možná jste už slyšeli o Halloumi - mladém sýru z kozího a ovčího mléka se solí a mátou, ale Soutzioukos předpokládám, slyšíte poprvé. Jedná se o sladkost vypadající jak 2 metry dlouhá klobása, je to připravované ze šťávy z vinné révy a vlašských ořechů či mandlí, resp. ořechy nechají změknout a pak máčí v palouze, což je směs šťávy z vinné révy, mouky a koření a zahřívaná tak, aby vytvořila rosolovitou konzistenci. To se pak suší a to celé několikrát dokola.
U příležitosti veletrhu jsme navštívili i speciální večeři připravenou prvním indickým šéfkuchařem oceněným michelinskou hvězdou. Atul Kochhar přijel z Londýna, ze své restaurace Benares (staré jméno posvátného města Varanásí) a připravil skutečně výbornou čtyřchodovou večeři, ke které byla ještě jako malý předkrm udělána taková kořeněná bramborová koule s omáčkou z koriandru a máty: 1. Malvani jhinga – pikantní smažené krevety s juzu a chilli majonézou 2. Khasta murgh – koláč (pie) s kuřecím tikka a chutney z malin a ostružin 3. Bhuna gosht – pečený jehněčí rump s cizrnou po punjabsku 4. Masala chai ka pannacotta – pannacotta z kardamonu a čaje darjeering. Osobně jsem byl nejvíce nadšen z koláče a dezertu, kde mě nejvíce zaujala daná kombinace, ale vše bylo vynikající. Rád bych pana Kochhara pozval i do Čech, uvidíme.
Jinak za jídlem jsme se vydali i v Dubaji. A to jak za arabskou kuchyní do místních obyčejných restaurací, tak do Burj Al Arab, prvního sedmihvězdičkového hotelu, který jsme nemohli nenavštívit. Hotel je opravdu krásný, to restaurace Al Muntaha, kterou jsme si vybrali vzhledem k jejich menu a poloze v 200 metrech výšky, nás už tak moc neuchvátila. Vybrali jsme si jedno degustační menu, které přikládám, stejně jako ukázku jejich menu, kde jsme ještě vybrali tatarák z hovězího Wagyu (známé také jako Kobe) a jehněčí s artyčoky, kapary a kyselými cibulkami. Nakonec večeře s 2 lahvemi vína a skleničkou calvadosu vyšla podobně draho, jako obdobná návštěva v naší nejlepší restauraci La Degustation Boheme Bourgeoise, nicméně naše restaurace u nás, co se chutě a kreativity týče, vítězí. Prostě jsme z jídla nebyli až tolik nadšeni, byť to bylo na velmi dobré úrovni a chutné, tak to nebylo zase tak inspirativní, chuťově pestré, jak jsme čekali. Možná jen jsme měli příliš vysoká očekávání.
Když jsme u těch přirovnání, tak nějak podobně nás zklamala jediná česká michelinská restaurace Allegro. Každopádně nás velmi zaujal chod, který jsme dostali navíc v závěru, jakési čokoládové lízátko naplněné mraženým passion fruit a k tomu džem ze stejného ovoce. Požádal jsem ještě o zhodnocení Martinu. „Byla to ne úplně povedená fúze evropské a asijské kuchyně. Některé chutě potlačovaly jiné chutě stejného chodu, jako například spojení uzeného úhoře a foie gras, které bylo úhořem potlačeno. Příliš často byl používán nakládaný zázvor a ne vždy šťastně.“ K tomu zázvoru jen doplním, že byl použit v tataráku z Kobe, tedy neumožnilo nám to až tolik vychutnat vlastní maso, na druhou stranu ta kombinace byla velmi chutná. Každopádně příští rok chceme jet na Gulfood znovu a pokud Vás kromě jídla zajímají nákupy nebo třeba golf, tak mohu doporučit spojit návštěvu tohoto města s tímto veletrhem a třeba jen na skok se tam podívat (registrace po internetu předem byla zdarma, na místě pak za nevelký peníz).
Žádné komentáře:
Okomentovat