Nové zážitky

Omlouvám se všem čtenářům naše občasníku, že se dlouho nic nenapsalo. Sliboval jsem něco k vietnamským bylinkám, do toho však chci zapojit Martinu, a jestli já nemám čas, tak u ní je to ještě horší, tedy o bylinkách dnes nic nebude. Nicméně událo se toho za uplynulé 2 měsíce hodně a poslední zážitek byl natolik intenzivní, že mě nakopnul ke psaní hned, jak jsme se z daného místa vrátili. Nicméně začnu popořadě a tohle si nechám až nakonec.

Téma na celý článek je týdenní cesta po Itálii. Článek pošlu na blog vzápětí.

Další zmínkou, kterou už chystám dlouho, je restaurace Chateau Havel, která se nachází v blízkosti jižní spojky, což je její jedinou nevýhodou. Prostředí restaurace a hlavně zadní terasa jsou super, ale to hučení blízké dopravní tepny, byť schované za vzrostlými stromy, může někoho rušit. Zmínit každopádně chci tuto restauraci pro kvalitu jejich jídla a rozumnou cenu, možná by se dala hodnotit jako jedna z nejlepších v poměru výkon/cena. Už několikrát nás přesvědčila, že to prostě pan Slanina umí (ano, je to známý kluk v akci) a jeho degustační menu za 890 Kč, které každý měsíc mění je obvykle zážitkem. Rovněž vína nejsou vůbec špatná a hlavně opět v rozumné ceně. Při naší poslední návštěvě nicméně malé mínus dostali, jelikož v minulosti bylo možné si dát třeba jen část degustačního menu a nyní najednou ne. Trochu nás to zklamalo, ale třeba zareagují na můj email a vrátí se i k výbornému servisu, ke kterému flexibilita určitě patří.

Další objev asi patří jen lidem z okolí Hostivaře, jelikož na místním sídlišti Košík otevřeli novou restauraci U bizona. Je to sice umístěno ve zdejším nákupním středisku (ano, mám na mysli nevzhledný patrový betonový objekt s časů minulých), ale třeba už posezení venku je docela fajn. Jelikož v blízkosti bydlíme, tak už víme, že dvě předchozí restaurace na tomto místě neuspěly (z našeho pohledu ale oprávněně, sami jsme tam zašli jen v největší krizi). I tentokrát jsme měli nulová očekávání, a asi hlavně proto nás překvapilo, že jídlo bylo udělané dobře a určitým způsobem nás to nadchlo. Už jsme stihli zajít třikrát, tedy máme prozkoumaný kus jídelníčku a mohu doporučit třeba pečené kůzle s pečeným bramborem a špenátem v žampionu. Preferoval bych více špenátu místo toho žampionu, ale maso bylo skvělé. Jen nechápu, jak se mohou uživit, jelikož cena 115 Kč za celkem velkou porci je skutečné nízká (nemluvě o slevě pro stálé hosty). Chápu, že se chtějí zavést dobře mezi lidi a držím palce, ať jim to vyjde a hlavně kvalita a entusiasmus vydrží. Jen nelákám do této restaurace lidi ze široka a daleka, je to prostě dobrá hospoda, ne gastro zážitek, za kterým se vyplatí jet hodinu přes město.

A nyní konečně vrchol z tohoto víkendu. Jmenuje se penzion Kokořín, je ve vesnici Kokořín v blízkosti hradu Kokořín a krásné přírody Kokořínska. My si třeba vzali kola a užili si trochu sportu, nebo spíše se jeli projet, abychom získali pořádný hlad? Ani nevím J. A tohle místo mohu doporučit více než vřele a s nadšením. První, co vás dostane je prostředí. Zajedete dovnitř a najednou si přijdete jako někde ve Francii. Hezká zahrada, kde túje vytváří všeliká zákoutí a v nich stolečky, kde můžete snídat, obědvat, večeřet nebo si jen tak posedět. Malý bazén opět skrytý mezi stromy a všude vůně levandule. Pocit jen umocní vlastní restaurace, která mě opět připomínala řadu hezký restaurací při cestách po Francii, jednoduchá a přesto krásná. A pak ten servis. Prostě všechno je možné a spokojenost hosta stojí v popředí zájmu. A poznáte to hned od příjezdu na přivítání a zvládnutí takové té hektiky nově příchozího, co chce všechno vidět a vědět. A končí to třeba přinesením deky na zahradu o půlnoci, kdy za jasného měsíce dopíjíte poslední skleničku vína či domácího calvadosu z experimentů pana majitele. A samozřejmě jeho osoba je motorem a duší tohoto místa a rádi jsme s ním strávili hezkých pár desítek minut v družném hovoru o jídle a víně. Sám si víno vozí a to málo, co jsme ochutnali, bylo výborné. Ceny má de facto směšné, protože víno prodává za ceny, za které je jiní od velkoobchodníků nakupují (a jak asi sami víte, nebojí se leckdy přihodit 100% navrch). No a to hlavní, vaří jen několik jídel, vždy jen o víkendu a pokaždé něco jiného. Tedy vaří jeho kolega, co sem jezdí na víkend, ale menu připravují společně. Snaží se o lokální suroviny, ale nejsou-li zrovna k dispozici dobré ryby, nebojí se tuňáka či pražmy, stejně tak třeba irského hovězího, když z blízké farmy chovající plemeno Galloway nejsou dodávky k dispozici. To je bohužel jedním z nedostatků našich producentů, nejistota dodávek a leckdy i jakýsi nezájem se o něco takového snažit. Přeci když mám a všechno prodám, proč bych se snažil o něco více. Každopádně se snaží dobrou produkci z lokálních zdrojů podpořit a nejinak je tomu v této restauraci – třeba farmářský králík na hrubozrnné hořčici a víně. Nemá smysl popisovat vše, co jsme jedli, příští víkend už bude v nabídce něco jiného. Ale bylo to vynikající! A mají i dobrý čaj, domácí pečivo, není problém s vodou z kohoutku, mají zajímavé limonády, dobré kafe – prostě je vidět, že tady se to dělá s láskou a zkušeností a všechny detaily fungují. Nocleh stojí 1200 Kč včetně výborné snídaně, tedy i bydlení je za rozumnou cenu. Zajeďte dle svých možností na oběd (myslím, že by jim vůbec nevadilo, kdybyste si ho chtěli dát u bazénu a ještě se vykoupat) či celý víkend, ale určitě zajeďte. Tohle by měla být první vesnická restaurace, které by měl příští Michelin věnovat zmínku, ale mám obavu, že u nás se do takových končin jen tak nedostane.

A nebojte se poslat i svoje zajímavé zážitky, rád se nechám inspirovat k další cestě. Každopádně na Kokořín brzy pojedu znovu.